Stále slýcháme o případech, které více než naznačují, že katolíci – a zejména jejich biskupové – se z problému pohlavního zneužívání duchovními poučili zatím jen velmi málo.
Stále slýcháme o případech, které více než naznačují, že katolíci – a zejména jejich biskupové – se z problému pohlavního zneužívání duchovními poučili zatím jen velmi málo.
Je to docela alarmující a deprimující, protože církev v Severní Americe se zabývá problematikou týkající se kněží, kteří zneužívají děti a mladistvé, po dobu nejméně třiceti, ne-li čtyřiceti let.
Katolíci ve Velké Británii, Irsku a Austrálii čelí tomuto „moru“ téměř stejně dlouho. A v zemích severní Evropy se začalo otevřeněji počítat se zneužíváním v kněžských řadách krátce po přelomu tisíciletí.
Katolíci ve zbytku světa si byli také nuceni v několika posledních letech přiznat, že i v jejich zemích dochází k opakovaným případům pohlavního zneužívání kněžími.
Patří sem oblasti bývalých katolických bašt Latinské Ameriky a Jižní Evropy, a pak převážně homofobní africký kontinent a nekřesťanská expanzivní Asie.
Zdá se, že kdekoliv se ve jménu katolicismu shromáždí 2 nebo 3 (stovky tisíc lidí), je v jejich středu pohlavní zneužívání duchovními.
Sex katolíky oslepuje
Jako katolíci o tom nechceme slyšet. A ani si to nechceme přiznat. A co je horší, mnozí z nás nechtějí ani prohlédnout – nebo jsme možná příliš zaslepeni kulturou a historií, než abychom prohlédli -, o čem je ve skutečnosti pohlavní zneužívání.
Nejde o sex.
Znovu opakuji a prosím, abyste se nad tím chvilku zamysleli. Nejde o sex.
Pro většinu katolíků je to pravděpodobně těžké slyšet, protože neumíme moc dobře zacházet s otázkami okolo sexu. Naše zmatené církevní učení o tomto tématu má tendenci buď dělat z lidské sexuality modlu, nebo (naštěstí je to dnes už méně běžné) něco špinavého.
Dokazují to reakce na nedávná odhalení, že Jean Vanier pohlavně zneužíval několik žen.
Francouzsko-kanadský laik, který byl pro svou mimořádnou práci s mentálně postiženými lidmi považován za živoucího svatého, se nedopustil hříchů proti šestému přikázání.
Zdá se mi očividné, že přinejmenším ne z principu.
„Zasahování do intimity“ a falešná spiritualizace sexu
Ženy tvrdí, že je Vanier pohlavně zneužíval. Ale také říkají, že to udělal pod záminkou jakési mystické spirituality.
Jakkoliv se jednalo o pohlavní zneužívání ve fyzickém smyslu, ještě více však šlo o duchovní zneužívání těchto žen, a to pro způsob, jakým využíval Božích věcí k tomu, aby jimi manipuloval a ovládal je.
Jean Vanier využil spiritualitu – z vlastní bolestné zkušenosti to nazývám „zasažení do intimity“ – jako prostředek, aby získal, co by mu druhá osoba nechtěla nebo nemohla nabídnout svobodně. Nikdy jsem o tom neslyšel mluvit žádného teologa ani kazatele, ale jsem přesvědčen, že to znamená porušení druhého přikázání: „Nevezmeš jména Božího nadarmo."
V církvi jsou lidé, zejména mezi vysvěcenými služebníky (jáhny, kněžími a biskupy) nebo dokonce laickými představenými, s jistým charismatem (jako Vanier), kteří to dělají mnoha různými způsoby.
Využívání náboženského postavení
Využívají svého postavení v církvi nebo své duchovní autority k uspokojení svých vlastních sobeckých potřeb nebo tužeb.
Činí tak – a často podle mně s malým sebevědomím – přesvědčováním lidí ve jménu Boha, aby jim dávali peníze, sex, pocty, soukromé informace o druhých a vše možné.
Televizní evangelisté, kteří bohatnou obchodováním s tzv. „evangeliem prosperity“, jsou toho tím nejodpornějším a nejkřiklavějším příkladem. Katolické řeholní řády, pošpiněné skandály se „ždímáním“ vdov a ostatních zámožných lidí, nejsou o nic lepší.
Máme tendenci se na ně dívat nesouhlasně, a to právem.
Přesto nemůžeme pochopit, jak se naši vlastní dobří kněží a biskupové – a další charismatičtí duchovní vůdci – mohou stát obětí stejného pokušení využít svého náboženského postavení (často nevědomky!) pro své vlastní osobní potřeby.
Když říkám „my“, myslím tím nás všechny katolíky. Máme sklon být vůči této skutečnosti slepí. Nechceme ji vidět.
Ve jménu otce
Pravděpodobně to nebude náhoda, že v církvi (a společnosti), které dominují muži, je naprostá většina těch, kdo pohlavně nebo duchovně využívají druhé, muži.
Touha mužů manipulovat nebo dokonce zneužívat ty, kdo jsou slabší nebo pod jejich autoritou – ženy, jiné muže, mladistvé nebo děti – je pravděpodobně také posilována, byť nevědomky, už tím prostým faktem, že muži to vždy dokázali v patriarchálním systému, jakým je církev, takto dělat.
Patriarchát a jeho prvorozený syn, klerikalismus, dovolovali Božím mužům přestupovat pravý význam druhého přikázání pravděpodobně už od dob, kdy po zemi chodili velikáni naší víry.
Budou v tom pokračovat, dokud se ženy nestanou skutečně rovnocennými členy církve, rovnocennými mužům na všech úrovních rozhodovacích pravomocí i služeb.
Dokud k tomu nedojde, nedostaneme se ke kořenům problému zneužívání v církvi.
Zdroj: https://international.la-croix.com/news/catholics-still-dont-get-it-sexual-abuse-is-not-about-sex/11899?campaname=_28Feb
