V Německu byla dne 25. ledna 2024 zveřejněna studie Německé evangelické církve (EKD) a evangelické charitativní organizace Diakonie ohledně sexuálního zneužívání.
V rozhovoru pro Domradio se k ní vyjadřuje Hans Zollner.
Jezuita Hans Zollner je uznávaným odborníkem v boji proti sexuálnímu zneužívání v církvi. I po studii EKD stále vidí u protestantů potenciál pro vyrovnání se s minulostí. V tomto rozhovoru Zollner analyzuje výsledky studie.
Autor: Hans Zollner, PhDr: Ludwig Ring-Eifel
KNA: Otče Zollnere, překvapilo vás, když jste se dozvěděl o vysokém počtu případů zneužívání v EKD?
P. Hans Zollner (ředitel Institutu antropologie na Papežské gregoriánské univerzitě): Ne, vůbec ne. Na rozdíl od katolické církve existuje na celém světě jen několik studií o sexuálním zneužívání v protestantských církvích. Všechny však ukázaly, že počet případů v protestantských církvích se od těch v katolických církvích výrazně neliší.
Bylo tedy známo, že sexuální zneužívání není specificky katolickým problémem a že strukturu katolické církve a celibát nelze považovat za jedinou příčinu zneužívání. Rozhodujícím faktorem je způsob, jakým může být v systému vykonávána a zneužívána moc.
KNA: Je tedy myšlenka synodální cesty, že by se měl celibát uvolnit a duchovní hierarchie reformovat kvůli zneužívání, chybná?
Zollner: Ne, rozhodně není špatné přemýšlet o tom, co v katolické církvi napomáhalo sexuálnímu zneužívání a bránilo jeho obhalení a jak by se to mělo změnit. Je však příliš krátkozraké myslet si, že ženatí kněží nebo více žen ve vedení církve by samo o sobě zabránilo zneužívání.
Mezi určitými církevními strukturami a zneužíváním neexistuje monokauzální souvislost, je to mnohem složitější. To je vidět i na případech zneužívání ve Švýcarsku, kde měli katoličtí laici v církvi dlouho větší moc. Ani to však nedokázalo zneužívání a jeho zakrývání zabránit. Jde o zásadnější otázky.
KNA: Jde snad i o to, že sexuálnímu zneužívání jsou obecně nakloněny náboženské komunity kvůli své specifické sociologické struktuře?
Zollner: Náboženství bylo vždy ambivalentní. Není jednoduše dobré, jak je vidět na válkách ve jménu náboženství. Ale ani zde bychom neměli dělat příliš jednoduché závěry. Náboženství může zabránit násilí a zneužívání, ale může je také podporovat. Nezáleží to však jen na samotných institucích.
Jinak bychom museli volat po zrušení rodiny, protože k většině zneužívání dochází v rodinách. Rodina však také poskytuje ochranu a chrání před zneužíváním. Všechny lidské instituce a systémy jsou náchylné ke zneužití, proto musí mít jasná a transparentní pravidla a musí se jimi řídit.
KNA: Jak hodnotíte debatu o datové základně studie EKD? Chyběly personální spisy mnoha regionálních církví...
Zollner: Zřejmě bylo k dispozici příliš málo personálu, který by mohl s výzkumníky plně spolupracovat. Někteří kritici to dokonce považují za formu pasivní rezistence. Je možné, že některé regionální církve na to nebyly dostatečně připraveny.
A můžeme si být jistí, že, stejně jako v případě studií o katolické církvi, hovoří jen o těch, které vyšly na světlo, o špičce ledovce, pod kterým je ještě mnohem větší temná zóna.
KNA: Již mnoho let se celosvětově věnujete vyšetřování a prevenci zneužívání v katolické církvi. Jakou radu byste dal odpovědným osobám v protestantských církvích, kdyby se vás zeptaly?
Zollner: Nejdůležitější radou by bylo dát obětem, tedy postiženým, prostor, aby mohli mluvit o tom, co potřebují. Nepřistupovat k nim s postojem, že vedení církve už ví, co oběti chtějí a co je pro ně nejlepší. Takto nemůže dojít ke skutečnému zpracování ani k uzdravení.
A také nepomůže, když se řekne: "Všichni jsme bratři a sestry a musíme si navzájem odpustit". Tak to nefunguje. Jistě, odpuštění je jádrem křesťanství, ale napřed přichází spravedlnost. Nejprve musí být vina skutečně uznána a do hloubky zpracována.
KNA: A druhá nejdůležitější rada?
Zollner: Za druhé bych protestantským církvím poradil, aby se podívaly na systémové souvislosti, které napomáhaly zneužívání a podporovaly zatajování. Jedním z prvků se zdá být protestantská fara se svými specifickými mechanismy.
Tam to funguje zcela jinak než v pánském klubu klerikální hierarchie katolické církve. A přesto v obou systémech zjevně existovala kultura utajování.
Dalším prvkem je nejasné rozdělení kompetencí a odpovědnosti. Přes všechny rozdíly se zdá, že v protestantské církvi nebylo v případě obvinění ze zneužívání přesně jasné, kdo, kdy a jak měl rozhodnout.
A to napomáhá beztrestnosti, když se odpovědnost opakovaně přesouvá mezi různými orgány.
Zdroj: https://www.domradio.de/artikel/zollner-pocht-auf-aufarbeitung-evangelischer-kirche
foto: Autor: Crackdownonfakenews – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=92294842
Text studie: https://www.forum-studie.de/
