Ve videoposelství ke generálnímu shromáždění Italské biskupské konference kardinál Sean Patrick O'Malley zdůrazňuje, že je důležité pracovat na tom, aby se zneužívaným osobám nabízel prostor pro naslouchání a ochranu: "Jsem přesvědčen, že máte mimořádnou příležitost rozvinout dialog spravedlnosti se všemi zúčastněnými."
Vatican News
Sedm bodů, které je třeba proměnit v činy a "zahájit konstruktivní proces revize, reformy a usmíření". Kardinál Sean Patrick O'Malley ve svém videoposelství ke generálnímu shromáždění Italské biskupské konference, které právě probíhá v Římě a které včera zvolilo kardinála Zuppiho svým předsedou, vychází ze své osobní biskupské historie a ze zkušeností, které získal jako předseda Papežské komise pro ochranu nezletilých, aby ukázal, že v posledních letech - jen ve Spojených státech to bylo nejméně 20 let - přinesla práce, kterou církev na celém světě vykonala v oblasti přijímání obětí zneužívání a vytváření forem ochrany, velmi důležité výsledky. "Nemáme se čeho bát, když říkáme pravdu," řekl kardinál, "naši věřící se chtějí ve své církvi cítit bezpečně, a to znamená, že musí být ve své víře posíleni angažovaností svých pastýřů.
Níže naleznete celé znění videoposelství kardinála O'Malleyho:
"Pokoj a dobro!
Moji bratři, jste v horní místnosti.
V těchto dnech před Letnicemi jste skutečně jako apoštolové kteří se, shromáždění kolem Panny Marie a Petra, modli za vylití Ducha svatého na církev. Svatý František z Assisi chtěl, aby bratři slavili kapituly v období okolo Letnic, aby Duch svatý byl generálním představeným řádu. Kéž je Duch svatý vylit na naši církev a zvláště na vaši biskupskou konferenci, protože jste povoláni učinit tolik náročných rozhodnutí.
Věci, které je třeba zvážit, jsou četné a choulostivé, ale je nezbytné dohodnout se na společném postupu, který by umožnil řešit problém komplexně. Proto chci ocenit úsilí, jak vaše, tak i mnoha dalších. My v Komisi pro ochranu nezletilých dětí jsme připraveni nabídnout vám jakoukoli pomoc.
Složitost této výzvy je taková, že i po osmatřiceti letech služby jako kněz i jako biskup, který se angažuje v ochraně nezletilých a v boji proti zneužívání duchovními, se stále učím novým věcem.
Během prvních dvaceti let svého kněžského působení jsem pracoval jako kaplan pro velkou část přistěhovalců ve washingtonské latinskoamerické komunitě. Těch dvacet let patří k nejlepším v mém kněžském životě.
Následně jsem byl povolán sloužit církvi jako biskup ve čtyřech různých diecézích ve Spojených státech: v každé z nich, pokud jde o sexuální zneužívání kněžími a zanedbávání řízení ze strany pastýřů, se situace postupně zhoršovala.
V té době bylo jednou z nejtěžších věcí setkávat se s jednotlivci nebo skupinami těch, kdo přežili, a naslouchat jejich příběhům o zneužívání. Určitě víte, jak srdcervoucí je osobně slyšet o sexuálním zneužívání, kterého se dopustil duchovní. A ještě těžší to může být, když člověk před vámi vzpomíná na zneužívání, které se odehrálo před mnoha lety: když před vámi sedí oběti a otevřou vám svá srdce, je to, jako by se to všechno stalo teprve včera.
Měl jsem tu čest organizovat setkání přeživších s emeritním papežem Benediktem XVI. a také s papežem Františkem: oba se věnovali většinou skryté službě milosrdenství tím, že se neustále obraceli k přeživším.
Bolest a nepochopitelné zlo, které se v těchto okamžicích svědectví odhalují, mohou u přeživších snadno vést k projevům hněvu vůči církvi a jejímu vedení. Někdy mohou být jejich otázky natolik zdrcující, že vedou k frustraci, a tedy k dalšímu hněvu. Někdy se – a možná právem z- dá, že nejsme schopni podniknout adekvátní kroky ve prospěch těch, kteří byli zneužiti. To je pro pastýře možná nejtěžší: vědět, že naše naslouchání a snaha o uzdravení a spravedlnost mohou být nedostatečné k dosažení toho, o co přeživší usilují. Je to střízlivé připomenutí toho, že co hřích rozbil, může nakonec uzdravit jen Boží milost.
Vzpomínám si na příběh, který se stal, když jsem byl biskupem ve Fall River v Massachusetts. Diecéze se rozhodla uspořádat setkání s lidmi, kteří byli rozhněvaní ze způsobu, jakým církev v minulosti řešila obvinění ze zneužívání. Dostali jsme mnoho dopisů a telefonátů týkajících se příběhů zneužívání v diecézi, některé z nich byly opravdu závažné.
Jel jsem do pastoračního centra, kde se mělo setkání konat, a byl jsem ve společnosti jednoho z ženatých jáhnů diecéze. Během cesty jsem mlčel a jáhen vycítil mé obavy. Po příjezdu jsme viděli mnoho zaparkovaných aut a zcela zaplněnou halu. Když jsem vystoupil z auta, řekl mi jáhen: "Nebojte se, Vaše Excelence, motor nechám běžet."
Na toto setkání, jednoho z mnoha, kterých jsem se v průběhu let zúčastnil, si stále velmi dobře vzpomínám. Bylo konfrontační a plné zklamání a hněvu nejen nad sexuálním zneužíváním, kterého se dopouštěli někteří kněží, ale i nad způsobem, jakým se s ním zacházelo, jak se ignorovalo utrpení lidí a jak se vymazávaly jejich příběhy.
Díky tomu všemu jsem však pochopil některé zásadní aspekty. Za prvé, že se nemusíme bát říkat pravdu. Pravda nás osvobodí. V žádném případě není snadné přiznat si příběhy lidí, kteří byli zneužíváni, naslouchat těm, kteří přežili, a zavázat se ke spolupráci na dosažení spravedlnosti, ale po čtyřiceti letech vám mohu říci, že je to jediná cesta.
Papež Montini měl pravdu, když řekl, že církev je odborníkem na lidskost. Určitě můžeme najít způsob, jak přijmout lidské životy, které byly zničeny bolestnou realitou zneužívání v naší církvi. Tato práce naslouchání, uzdravování a spravedlnosti je od nás vyžadována jako neodmyslitelná součást základní služby kněze a biskupa: být nástrojem Boží milosti pro ty, kteří byli zraněni životem, i když tato zranění pocházejí z našich vlastních řad. Jednou z největších tužeb lidského srdce je cítit se bezpečně. Naši věřící se chtějí ve své církvi cítit bezpečně, a to znamená, že je třeba, aby byli ve víře pevnější díky angažovanosti svých pastýřů.
A zde bych rád přidal několik myšlenek, které mohou být užitečné pro vaši diskusi.
Realitou je, že budeme souzeni za naši reakci na krizi zneužívání v církvi. Potřebujeme pastorační konverzi, která zahrnuje následující:
1. Poskytování účinné pastorační péče obětem;
2. Poskytování jasných pokynů (a ostražitost) ohledně vzdělávacích kurzů pro zaměstnance v diecézi;
3. Proveďte odpovídající a přesný screening;
4. Odstraňte viníky;
5. Spolupracujte s civilními orgány;
6. Pečlivě zhodnoťte rizika, která hrozí kněžím, kteří se dopustili zneužívání (pro ně samotné i pro komunitu) a byli převedeni do laického stavu;
7. Veřejné prokázání uplatňování zavedených protokolů, aby lidé věděli, že předpisy fungují. Velmi užitečný je audit a zpráva o provádění opatření.
Dobrou zprávou je, že tam, kde jsou přijata a účinně prováděna účinná opatření, se počet případů výrazně snižuje.
Největší překážkou pastoračního obrácení je okamžité rozhodnutí zaujmout v církvi obranný postoj. Samozřejmě, že obrana církve se může zdát přirozená pro biskupy, kteří byli pověřeni ochranou stáda a církve, jejíž jsou součástí. Papež František nás však vyzval, abychom tomuto pokušení nepodléhali, a znovu zdůraznil, že je třeba přijímat lidi, aniž bychom zaujímali příliš obranný postoj.
Není náhodou, že Svatý otec popsal církev jako polní nemocnici, která je připravena uzdravit ty, kdo jsou zlomeni a zraněni světem. Skandál kolem sexuálního zneužívání v církvi je jako nemoc, kterou se lidé nakazí v nemocnici. Nikdo v nemocnici - a zejména ti, kteří ji vedou - nechce připustit, že někdo onemocněl na místě, kde se měl uzdravit. Myslím, že toto srovnání může vysvětlit, proč je pro nás biskupy tak obtížné přijmout realitu zneužívání v církvi a společně na ni reagovat.
Dalším tématem, o které se s vámi chci podělit, je, jak lze zajistit a posílit důvěryhodnost církve. Nedávno papež František požádal naši komisi, aby připravila výroční zprávu o veškerém úsilí, které se v univerzální církvi vynakládá na zajištění bezpečnosti dětí a zranitelných osob. Není pochyb o tom, že církev je jedním z hlavních aktérů na celém světě při vytváření nejlepších nástrojů pro ochranu dětí. V posledních dvaceti letech mě nenapadá žádný jiný subjekt, který by ve Spojených státech vyškolil tolik lidí v oblasti ochrany jako katolická církev. I tento příběh je třeba vyprávět. A svědectví o dobré práci vykonané v mnoha částech světa, které bude zdokumentováno ve výroční zprávě komise Svatému otci, může konkrétně pomoci obnovit důvěryhodnou spolupráci mezi duchovními a věřícími. Papež připomněl, že "bez tohoto pokroku budou věřící nadále ztrácet důvěru ve své pastýře a hlásání evangelia a svědectví o něm bude stále obtížnější. Spíše než jako obrana instituce nebo právní požadavek uložený církví nám používání dobrých nástrojů pro prevenci a ohlašování pomůže připravit půdu pro šíření radostné zvěsti.
Při vašem plánování další cesty bude historie zneužívání v církvi stále více vycházet najevo. To se stalo ve všech zemích, kde tento proces začal. Papež František zároveň poukázal na potřebu vhodné hermeneutiky. Sexuální zneužívání bylo vždy špatné, to je jisté. Reakce církevních a občanských představitelů však byly také chybné. Za posledních čtyřicet let jsme se toho hodně naučili. Teprve s odstupem času jsme si uvědomili a pochopili zničené životy, závislosti na návykových látkách a dokonce i tragický fenomén známých i skrytých sebevražd. Je tu moře utrpení, kterému máme čelit.
Nesmíme se bát přiznat zlo, které bylo spácháno na tolika našich bratřích a sestrách. Pohled dozadu může být krutým soudcem, ale pouze spravedlivá reakce vůči obětem může vést k uzdravení. Tam, kde jednotlivci selhali při plnění svých povinností, musíme podniknout rozhodné kroky, abychom je za jejich chyby pohnali k odpovědnosti. Bez spravedlnosti nemůže dojít k uzdravení. Pokud bude obětem odepřena spravedlnost, bude obtížné najít řešení problému.
Od vzniku Komise jsme byli svědky toho, jak se realita zneužívání dětí projevuje v různých částech církve a světa, zejména v minulosti. Žádné místo na světě není vyňato z nutnosti řešit tyto problémy. Vzhledem k hloubce, s jakou je církev v Itálii zakořeněna, a k vašim velkým zkušenostem jsem přesvědčen, že máte mimořádnou příležitost rozvinout upřímný a nedefenzivní dialog na národní i místní úrovni se všemi, kdo chtějí zahájit konstruktivní proces revize, reformy a smíření.
Na závěr bych rád dodal pár slov o něčem, na co se snadno zapomíná. Je velmi pravděpodobné, že mezi vašimi kněžími jsou i takoví, kteří byli v dětství nebo možná v době svého působení v semináři zneužiti duchovními. Nezapomeňte, že existují dostupné služby a že nejste sami. Realita zneužívání je nám všem bohužel stále blízko. Ať už v našich rodinách, v našich společenstvích, nebo dokonce v naší církvi.
Prosme Pána, aby nám dal zvláštní moudrost, abychom se nechali vést Duchem Letnic a tak bylo vše obnoveno ve Vzkříšeném Pánu.
Děkuji vám za pozornost, kterou věnujete tomuto dílu, a ať vám Bůh hojně žehná."
Foto: Autor: Scott Maentz – https://www.flickr.com/photos/smaentz/4871561531/, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=89939431
