Nové významné umělecké dílo věnované obětem duchovního a sexuálního zneužívání v církvi bude vystaveno na místech, kde jsou dosud k vidění mozaiky skandálem poznamenaného kněze a umělce Marka Rupnika.
Rupnik, bývalý jezuita, je obviněn ze sexuálního, duchovního a psychického zneužívání více než 20 ženami, včetně řady řeholnice. Jeho díla zdobí významné svatyně v Lurdech ve Francii, ve Fátimě v Portugalsku, baziliku Panny Marie z Aparecidy v Brazílii, Národní svatyni sv. Jana Pavla II. ve Washingtonu, svatyni sv. Jana Pavla II. v polském Krakově, a ve Vatikánu.
„Rebirth“ je monumentální mozaika o rozměrech 12,5 x 4 metry. Navrhla ji francouzská umělkyně sestra Samuelle, která obvinila Rupnika ze zneužití. V letech 2008 až 2014 žila Samuelle v Centro Aletti, které Rupnik založil v Římě s cílem propojit uměleckou kreativitu a řeholníná život. Samuelle byla jednou ze tří žen, které v letech 2023 a 2024 veřejně promluvily a odhalily Rupnikovo zneužívání.
Pro Samuelle představuje „Rebirth“ protipól k příběhu o zneužívání, kterým byly ona i další přeživší zraněny. Je to „památník živým“ a akt uzdravení. Jeho cílem je pomoci obětem „složit úlomky zpět dohromady a dát jim novou tvář: tvář nového života, nebo alespoň života, který lze ještě žít.“ Jde o současné sakrální umění, které má sloužit k tomu, aby se jejich utrpení mohlo proměnit ve znovuzrození či vzkříšení.
Na zadní straně každého kousku mozaiky jsou modlitby, jména a vzkazy od obětí a od těch, kteří pomáhají obětem zneužívání v různých zemích po celém světě.
Projekt „Rebirth“ vznikl po setkání Samuelle s francouzským filmovým režisérem Quentinem Delcourtem, při kterém hovořila o svých zážitcích s Rupnikem.
„Bylo to setkání dvou naprosto protikladných světů – filmového tvůrce a zneužívané poustevnice,“ řekl Delcourt pro Global Sisters Report. „ Podařilo se nám vytvořit umělecké dílo zaměřené na uzdravení obětí. Lidé se o něm budou moci dozvědět na 200 místech po celém světě.“
V rozhovoru, který Delcourt natočil pro svůj dokumentární film, Samuelle vysvětluje: „Byla jsem obětí, vystavenou ovládání a zneužívání v tichosti, strachu a hanbě. Byla jsem přeživší, usilující o obnovu a sjednocení toho, co bylo rozbité a roztříštěné. Nyní je čas na znovuzrození. ‚Rebirth‘ je okamžik, který otevírá životu, kdy člověk může žít, nikoli navzdory, ale skrze rány, které zůstávají přítomné. Pro křesťany to také evokuje Vzkříšení, kdy živého Krista poznávají jeho blízcí podle ran na jeho těle – právě těch, které způsobily jeho smrt.“
Delcourt uvedl, že Samuelline design symbolizuje „člověka, který se stal obětí zneužívání, byl zlomen, a nyní začíná znovu spojovat všechny kousky, aby se postavil na nohy a dosáhl znovuzrození.“ Samuelle řekla Delcourtovi, že představuje vyschlou půdu, která kousek po kousku znovu nachází svou krásu, svůj způsob, jak dýchat, způsob, jak žít.
V dokumentu Samuelle vypráví, jak jí projekt „Rebirth“ umožnil vytyčit si novou cestu ven z Rupnikova stínu.
„Cítím, že jsem se posunula dál, už se tolik nezaměřuji na ten příběh Rupnikovy mozaiky,“ řekla. „Projekt ‚Rebirth‘ mi umožnil mluvit o tom z jiné perspektivy.“
Samuelle, která byla dříve členkou řeholního společenství, se v důsledku Rupnikova zneužívání stala poustevnicí.
„Dnes jsem poustevnice. To neznamená, že žiji v jeskyni v lese, kam mi medvěd nosí s jídlem,“ říká v dokumentu. „Znamená to, že vedu řeholní život; jsem sestra, ale nepatřím k žádné kongregaci. Všechna traumata, která jsem prožila, mi znemožňují žít v řeholní komunitě z psychologických důvodů.“
V rámci projektu „Rebirth“ byly dosud obětem zneužívání po celém světě rozeslány tisíce „tesserae“, neboli mozaikových dlaždic, aby na jejich zadní stranu mohly napsat vzkaz. Další byly zaslány těm, kteří se zasazují o práva obětí nebo nabízejí pomoc a uzdravení skrze poradenství, právních služeb či sdílení svých příběhů.
Jakmile se tessery k Samuelle vrátí, ona a další řeholnice je zapracují do návrhu mozaiky. Tessery obsahují nápisy v jazycích, jako je vietnamština nebo italština, a mohou se stát součástí fragmentu mozaiky „Rebirth“ vystaveného v Belgii, Velké Británii, Quebecu nebo Togu. Celá mozaika by měla být dokončena začátkem léta.
Poté bude rozdělena na 200 částí – „prolomení ticha“ –, které budou zaslány do míst, spojených s Rupnikovou tvorbou a na další místa navržená přeživšími. Pomocí QR kódu si diváci budou moci prohlédnout celé dílo a zjistit, kde se jaký fragment nachází.
Mozaika je součástí multidisciplinárního projektu, který se realizuje pod Delcourtovým vedením. Součástí projektu je také celovečerní dokumentární film „The Tesserae Symphony“ v Delacourtově režii, jehož uvedení budou doprovázet speciálně zadaná hudební skladba od Baptiste Capitanio a kniha „Behind the Tesserae“, které jsou také součástí projektu.
Delcourt, 35letý uznávaný scenárista, producent a filmový režisér, je spoluzakladatelem každoročního festivalu Festival Plurielles, který oslavuje ženy a inkluzi v současné kinematografii. V červenci 2023 mu kolega který „věděl, že mám rád filmy zaměřené na ženy a jejich emancipaci, představil Samuelle ,“ řekl.
„Zašel jsem do jejího ateliéru a první, co jsem uviděl, byla její umělecká díla, do kterých jsem se zamiloval. Pak jsme se posadili a začali si povídat. Četl jsem o ní v novinách, ale není to totéž, jako když vám někdo vypráví svůj příběh o zneužívání tváří v tvář.“
Zůstali v kontaktu po dobu jednoho a půl roku.. Během té doby Delcourt pokračoval ve své další filmové práci a navázal také kontakt s dalšími řeholnicemi a bývalými řeholnicemi, které zažily zneužívání.
„Byly z Itálie, Španělska, Anglie, Vietnamu a máme také svědectví afrických řeholnic,“ řekl. „Jedna svědkyně vzpomínala, jak v Africe otevřela dveře a našla kněze, který znásilňoval dítě, a ten kněz řekl: ‚Prosím, zavřete dveře.‘ Bohužel víme, že těmto zemím bude trvat velmi dlouho, než se s tímto zneužíváním vypořádají. Proto se snažíme vložit některé fragmenty této mozaiky do kostelů v Asii, Africe a Jižní Americe.“
Delcourtův film není vyšetřováním duchovních – pachatelů. Spíše vypráví o zrodu „úplně prvního velkého uměleckého projektu o zneužívání a o tom, jak přeživší prostřednictvím umění znovu nacházejí svůj hlas“. Film obsahuje příběhy řady zneužitých řeholnic..
„Setkal jsem se s desítkami a desítkami řeholnic,“ řekl. „I kdyžsestra Samuelle vytvořila většinu mozaiky sama, jsou chvíle, kdy s ní na mozaice spolupracují některé z řeholnic, od kterých jsme shromáždili svědectví. Bylo pro mě velmi důležité ukázat, že řeholnice jsou skutečné ženy – inženýrky, umělkyně, učitelky, které zasvětily svůj život Bohu. Film bude trvat pouhých 90 minut. Kniha bude určena pro ty, kteří se chtějí o zneužívání dozvědět trochu více.“
Srdcem tohoto mnohostranného uměleckého projektu je úcta k víře, protože, jak vysvětluje Delcourt, „víra není a nikdy nebude pro oběť problémem. Víra je zbraní násilníka. Bůh nemá se zneužíváním nic společného a nikdy by neměl být využíván jako zbraň k ničení lidí, kteří v něj věří, ani žen,y které se rozhodla zasvětit mu svůj život.“
Rupnik podle Delcourta „využil“ umění k vytvoření prostoru pro zneužívání.
Zatímco mnozí volají po zakrytí či odstranění Rupnikova díla, Delcourt přiznává, že „není příznivcem kultury rušení“, protože „zničení nebo odstranění Rupnikova díla by nám umožnilo zapomenout.“
„Mozaika je kolektivní umělecké dílo a oběti jsou součástí tohoto uměleckého díla,“ řekl. „Jeho odstranění kvůli pachateli zároveň vymaže existenci obětí. Odpovězme na umění znásilnění uměním nápravy. Dejme sestře Samuelle příležitost, aby svůj hlas a hlasy tisíců obětí po celém světě přinesla přímo na ta samá místa, kde se nachází ten pachatelův.“
Dosud byla vytvořena více než polovina mozaiky „Rebirth“, jejíž rozloha přesahuje 25 metrů čtverečních.
„S postupným vývojem mozaiky se její díly zvětšují, stejně jako oběť získává na síle,“ uvedl Delcourt. „Zároveň se mozaika v průběhu svého vývoje stává barevnější, takže vizuálně připomíná pohyb směrem k znovuzrození. Čím více barev, tím více radosti.“
Delcourt doufá, že se mu podaří vzbudit zájem papeže Lva XIV. o tuto iniciativu, aby se tak otevřela možnost zaslat fragmenty hotové mozaiky do zemí, kde je zneužívání stále zahaleno mlčením. Filmař také pořádá sbírku na pokrytí nákladů projektu, které dosud hradil z vlastních prostředků.
„O žádné peníze na vytvoření mozaiky jsme církev nepožádali. Když mě dostal v prosinci 2024 ten nápad, cítil jsem, že kdybychom projekt představili jen na papíře, lidé by mu nevěřili nebo by mu nerozuměli. Vypadalo by to jako šílený nápad,“ řekl. „Od začátku jsem věděl, že lidé potřebují vidět něco konkrétního, a proto jsem do toho vložil své vlastní peníze, aby sestra Samuelle mohla kreslit a sehnat materiál a já mohl začít natáčet, protože když točíte dokument o tvorbě mozaiky, nemůžete čekat, až bude mozaika hotová.“
Delcourtův tým začal pracovat zdarma, protože se jim projekt líbil a chtěli, aby oběti mohly říct svou pravdu, řekl.
„Bezplatně přispěly k tomu, aby lidé, kteří byli poškozeni a byli po staletí umlčováni, mohli konečně promluvit a říct svou pravdu. Pro řeholnice je důležité vědět, že jsou milovány, že si jich někdo všímá a že jim někdo naslouchá.“
Zdroj (v článku jsou fotky nově vznikající mozaiky se vzkazy): https://www.globalsistersreport.org/arts-and-media/rebirth-art-project-offers-counternarrative-marko-rupniks-abuse
