Zneužívání v církvi
Zneužívání v církvi se projevuje v různých rovinách a zahrnuje v sobě širokou škálu forem násilí. Vedle nejčastěji zmiňovaného sexuálního zneužívání se v církevním prostředí vyskytují i další pro něj typické formy zneužívání, jako je duchovní zneužívání a zneužívání moci a důvěry plynoucí z duchovní autority. S duchovním zneužíváním přímo souvisí také psychické zneužívání. V církevních institucích a komunitách se lze setkat také s ekonomickým a sociálním násilím. Jednotlivé formy zneužívání se pak mohou v různých poměrech kombinovat a tím zasahovat oběť v mnoha aspektech jejího života. Oběťmi zneužívání v církvi jsou osoby napříč věkovými kategoriemi a bez ohledu na pohlaví. Specifikem zneužívání v církevním prostředí je jeho navazování na Boží autoritu, která je tak sama o sobě rovněž zneužívána, a tím je zásadně poškozován obraz Boha a duchovní existence a vztahovost člověka jako taková.
Sexuální zneužívání
Sexuální zneužívání je jakékoliv nevyžádané a nechtěné jednání se sexuálním podtextem, které je pro napadenou osobu nepříjemné a není pro ni v dané chvíli možné či bezpečné jej odmítnout. Může být prováděno kýmkoli a v jakémkoli prostředí včetně domova, práce, církve.
V církevním prostředí je riziko zneužití podpořeno tím, že cíkrev může být vnímána jako přirozeně důvěryhodná, navíc s jasně definovanými vysokými morálními standardy (zvláště v oblasti sexuality). Zranitelnost osob v církevním prostředí zvyšuje důvěra v deklarovaný morální kodex a hierarchické uspořádání sakralizovaného charakteru.
Projevuje se mnoha způsoby, kontaktními i nekontaktními formami:
- znásilnění,
- osahávání a líbání (veškeré doteky proti vůli dané osoby),
- nucení k nepříjemným sexuálním praktikám,
- nucení ke sledování pornografie, erotických či intimních fotografií nebo videí,
- výhružka zveřejněním, zveřejnění nebo jiné šíření intimních informací a fotografií nebo videí dané osoby,
- verbální sexuální obtěžování (vulgární výrazy, sexuální návrhy, neustálé zavádění témat týkajících se sexuální oblasti).
Sexuální zneužívání dětí/Child sexual abuse (CSA)
Nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování za cílem dosáhnout vlastního nebo cizího sexuálního vzrušení.
Chování, při kterém je použit nátlak, síla, hrozba nebo manipulace něžností, laskavostí, odměňováním.
Jde o jakékoliv pohlavní dotýkání, vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv jiným, kdo dítě zneužívá.
Zneužívající osobou může být: rodič, příbuzný – bratr, strýc, sestra, bratranec, dědeček, babička atd., přítel, trenér, duchovní, učitel, vedoucí tábora, lékař, jakýkoliv odborný či dobrovolný pracovník.
Nejčastěji jsou to lidé, které oběť zná, ale může to být i cizí osoba.
Jak můžeme u dítěte poznat, že dochází ke zneužití?
Neexistuje jednoznačný a jednoduše identifikovatelný „syndrom zneužívání“! Uvedené příklady mohou znamenat i to, že se s dítětem děje něco jiného, proto je základem dobrý vztah s dítětem otevřená komunikace.
Chcete vědět více o tom, jak chránit děti před sexuálním zneužíváním? Přečtěte si náš článek Jak ochránit naše děti?
Duchovní/spirituální zneužívání
Duchovní zneužívání je zvláštní formou zneužívání svědomí a projevuje se porušováním důstojnosti, svobody a integrity člověka v jeho náboženském a duchovním sebeurčení. Lze ho charakterizovat jako sled záměrných a manipulativních činů páchaných ve jménu Boha a má podobu násilí, které koná duchovní vůdce, skupina několika osob (duchovní vůdci, zpovědníci, katecheté, vychovatelé, pastorační pracovníci) nebo společenství (hnutí, sdružení, řeholní komunita) buď vůči jednotlivci, skupině či celému společenství.
Duchovní zneužívání je specifické citovým vydíráním, vykořisťováním a kontrolou individuální nebo kolektivní svobody. Často je zahaleno do pokroucených teologických názorů nebo fundamentalistických výkladů Písma. Výsledkem je pokřivený rozměr autority, který se zaměřuje zejména na lidi toužící po růstu v duchovním životě.
Zranění způsobená duchovním zneužíváním jsou velmi hluboká a projevují se poklesem sebeúcty, závislostí, dezorientací, pocitem strachu, viny a zmatkem ohledně vlastní identity. Je to nejinvazivnější zásah do intimity člověka, protože se odehrává ve vztahu k Bohu, k životu víry a k duchovnímu životu, a to prostřednictvím zvráceného výkonu osobní, náboženské a institucionální moci a autority. Poškozují obraz Boha, zpochybňují příslušnost k církvi a někdy vedou i k opuštění víry.
Zneužívání moci a zneužívání duchovní autority
Pachatelé zneužívají svého duchovního úřadu a s ním spojených institucionálních nebo strukturálních mocenských funkcí k tomu, aby vnucovali ostatním své specifické náboženské názory, hodnoty nebo přesvědčení a nutili je chovat se a jednat určitým způsobem.
Nemusí se však jednat pouze o osoby zastávající konkrétní strukturální mocenské funkce, ale i o osoby v různých vedoucích a zodpovědných pozicích (ať již jako církevní zaměstnanci, nebo i dobrovolníci) – například pastorační pracovníci, duchovní doprovázející, učitelé náboženství, vedoucí společenství atd.
Tato forma násilí není vázána na konkrétní prostředí a je možné se s ním setkat napříč církevními institucemi včetně různých tipů společenství, v řeholních komunitách, seminářích, pastoračních centrech, exercičních domech i ve školách.
K typickým projevům patří:
- manipulace a porušování spirituální autonomie,
- kontrola komunikace a informovanosti,
- nárokování si exkluzivity ze strany skupin nebo odpovědných,
- ideologizace náboženských hodnot a praxe.
Ekonomické a sociální násilí
V uzavřených komunitách se mohou vyskytovat různé formy ekonomického a sociálního násilí, jež jsou často obhajovány vnitřními pravidly a nutností obětovat utrpení Bohu.
Násilí v ekonomické oblasti vyvíjí na zneužívané osoby psychický tlak a zapříčiňují přímou existenční závislost. Může se jednat o zamezování v přístupu k finančním zdrojům a jejich zadržování, nemožnost obstarat si základní léky či potraviny, neplacení zdravotního a sociálního pojištění, práce na černo a vykořisťování. Strach z nezajištěnosti může člověka natolik paralyzovat a omezovat na svobodě, že nadále setrvává v dané komunitě, i když by ji ve skutečnosti chtěl opustit.
Stejným způsobem mohou být regulované nebo zcela potlačené jakékoliv sociální kontakty mimo komunitu, ať se jedná o rodinné příslušníky či o přátele.
Někdo se mi svěřil...
Pokud se vám svěří dítě nebo dospělý, věřte tomu, co říká. Pravděpodobně potřeboval hodně odvahy, aby o tom začal mluvit. Falešných oznámení je jen málo.
Zachovejte klid. I když se vám to zdá strašné, člověk, který s vámi mluví, to přežil a až do této chvíle unesl. Nepotřebuje v této chvíli řešit vaše emoce. Potřebuje prostor mluvit a nabídku konkrétní pomoci.
Pokud je člověk, se kterým mluvíte, zavalený tím, co prožívá, pomozte mu vracet se do přítomné chvíle. Více informací najdete v článku o trigger situacích.
Nechte dotyčného říct co potřebuje, můžete se ptát, ale nechte prostor, aby odpovídal jen na to, co je schopen v tuto chvíli. Nejste detektivové, kteří mají za úkol zjistit všechny detaily. Jste tu proto, abyste slyšeli a pomohli unést emoce.
Zeptejte se, jestli chce s něčím konkrétním pomoct. Můžete nabídnou kontakty na organizace, které nabízejí profesionální pomoc. Můžete nabídnou doprovod na policii nebo do nějaké pomáhající organizace. V případě akutní krize a ohrožení života volejte záchrannou službu, tel. 155.
Nebojte se požádat si o pomoc sami pro sebe od lidí, kteří problematice rozumí. Nemusíte vše nést sami.
Slyšet příběh někoho, kdo byl zneužitý, je pro většinu z nás nová, neznámá situace. Je proto přirozené, že nevíte, máte třeba strach nebo ostych o tom víc mluvit. Můžete se obrátit i na nás, jsme k dispozici také pro všechny, kteří jsou v roli toho, komu se někdo svěřil - napiste@nekdotiuveri.cz.
Proč mluvit o zneužívání v církvi?
Není v pořádku, když někdo
- zaměňuje duchovní doprovázení s intimním vztahem
- mluví o Bohu, a přitom překračuje vaše hranice
- na Vás sahá bez Vašeho výslovného a svobodného souhlasu.
Na tomhle webu můžete najít informace a podporu. Jsou věci, které se stát neměly, ale to neznamená, že teď musíte být sami.
V případě akutního ohrožení volejte policii - 155, případně zdravotnickou záchrannou službu - 150. Pokud jste v krizi a potřebujete okamžitou pomoc, volejte na Linku první psychické pomoci - 116 123.
Proč mluvit o zneužívání v církvích?
- Protože se to děje i v církvi.
- Protože pravda nás osvobodí.
- Protože když se o něm nemluví, může se beztrestně dít dál.
- Protože zneužití duchovním má své specifické následky.
- Protože tam, kde nám chybí vědomosti, si doplňujeme domněnky a můžeme ubližovat těm, kteří byli zraněni v našem společenství.
- Protože bez mluvení nedojde ke změněně.
- Protože mlčení umlčuje oběti.
- Protože poslouchat příběhy obětí je součástí procesu uzdravení komunity.
- Protože dává šanci těm, kteří zneužili nebo byli zodpovědní za řešení a selhali, na pokání a přijetí zodpovědnosti za své činy.
Pokud s námi chcete mluvit o zneužívání v církvi, jsme k dispozici - napiste@nekdotiuveri.cz.
Rozcestník
Formy zneužívání
Sexuální zneužívání
Duchovní zneužívání
Zneužívání moci
Zneužívaní a jejich příběhy
Děti
Dospělí
Zasvěcené osoby