V polovině června letošního roku vyšla kniha Mlčení: rozhovory s pedofily a jejich blízkými. Je třeba předeslat, že kniha je primárně zaměřená na životní příběhy lidí s pedofilní orientací a nikoliv na pachatele sexuálního násilí na dětech. Mezi těmito dvěma skupinami nelze dělat rovnítko. Podle statistik je mezi pachateli souzenými za sexuální zneužití dítěte jen asi desetina pedofilů.
Z devíti respondentů, s nimiž vedl autor knihy Lukáš Houdek rozhovory, pouze jeden sexuálně zneužil dítě. V knize se jmenuje Filip a jeho příběh je umístěný jako poslední. Filip je bývalý řeholník, který v době svého působení v řádu sexuálně zneužil sedmiletou holčičku. Svůj čin v rozhovoru nijak nebanalizuje ani neomlouvá, naopak popisuje stále přítomný pocit viny a vědomí, že dětem nechce ničit životy. Sám aktivně vyhledal odbornou pomoc, navštěvuje psychoterapie, užívá medikaci.
Z rozhovoru s Filipem vyplývá řada alarmujících informací, které se vztahují k řešení pedofilie a k přístupu k ní v církevním prostředí. Na základě těchto i dalších údajů by bylo možné pojmout tento příspěvek jako kritiku, ale mnohem důležitější je zvolit konstruktivní přístup – hledat způsoby a upozornit na podstatné věci, které by měla církev reflektovat a aplikovat, aby zajistila bezpečné prostředí, a to v první řadě pro děti jako pro potenciální oběti. Se zajištěním bezpečného prostředí ale přímo souvisí také informovanost, prevence a správné reakce na přítomnost pedofilů v řadách církevních zaměstnanců. Zkušenosti bývalého řeholníka s církví, se kterými se svěřuje v rozhovoru, jsou samozřejmě zkušenostmi jednoho konkrétního člověka, na základě nichž nelze zobecňovat. Přesto se z nich ale lze poučit a případně se i vyhnout určitým způsobům chování a reakcím, které nebyly správné.
Jako podstatné se na základě rozhovoru s Filipem jeví tyto body:
- MLČENÍ A NAPROSTÉ TABU – téma pedofilie je v církevním prostředí vytlačeno zcela na okraj. Kvůli naprosté neinformovanosti a potlačování je na pedofily vyvíjen ještě větší tlak, díky kterému se zvyšuje nebezpečí frustrace a z ní plynoucí trestné činy spáchané na dětech.
- NEINFORMOVANOST ZPOVĚDNÍKŮ, SLEPOTA A ZLEHČOVÁNÍ – i když se penitent ve zpovědi vyzná ze sledování dětské pornografie, ze svých sexuálních představ o dětech, dostane rozhřešení a odchází. Dále se s ním nepracuje, dokonce je i odrazován od vyhledání psychologické pomoci.
- NEPOCHOPENÍ VÝZNAMU ODBORNÉ PSYCHIATRICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ POMOCI – kvůli návštěvám psychologů a psychiatrů a absolvování terapií se Filipovi místo podpory dostalo ponižování a vysmívání. Lepší by tedy bylo tyto skutečnosti tajit a s nikým o nich nemluvit, aby se předešlo šikaně…
- NELÁKÁ TĚ RODINNÝ ŽIVOT? MÁŠ DUCHOVNÍ POVOLÁNÍ – o ničem se nemluví, nic se neřeší. Necítíš touhu založit rodinu? Je jasné, že máš duchovní povolání, bez ohledu na to, že třeba i říkáš, že tě zajímá dětská pornografie.
- NEINFORMOVÁNÍ V RÁMCI CÍRKVE, NATOŽ NAVENEK – v církvi se nepředávají informace o Filipově předchozím působení ani o jeho rizikovém chování. O všem se mlčí a volí se klasický scénář přemístění a další působení ve stejné činnosti, ve které Filip může být ohrožující, a to bez jakékoliv regulace či odborného doprovázení.
- DOBRÝ OBRAZ CÍRKVE ANEB DOZNÁNÍ JAKO CHYBA A DŮVOD K VYLOUČENÍ – jakmile se pachatel dozná ke svému činu, očerní tím obraz církve a je eliminován. Pokud by své činy zatajoval a lhal, obraz církve by to viditelně nepošpinilo, protože pravda by nezazněla naplno.
Filip na své problémy upozorňoval. Je možné, že kdyby mu někdo místo marginalizace, opomíjení jeho slov nebo dokonce odrazování od návštěvy psychologa pomohl vyhledat odbornou pomoc a podpořil ho v práci na sobě, nemuselo dojít ke zneužití holčičky.
Tento příspěvek nemá sloužit jako provokace, ale jako upozornění na situace, které jsou ohrožující. Prací na jejich odstranění by se mohl snížit počet zničených životů.
Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí potřebuje v této oblasti pomoci, můžete se obrátit na tato místa:
PROGRAM PARAFILIK. Nemůžete za své pocity, můžete za své činy
