ŘÍM – Podle jednoho z předních odborníků katolické církve na prevenci sexuálního zneužívání ze strany duchovních svojí ignorací hlasu obětí "odmítáme hlas Ježíše, který k nám skrze ně promlouvá".

Inés San Martínová10. června 2022

Německý jezuita Hans Zollner, předseda Institutu antropologicko-mezioborových studií o ochraně a lidské důstojnosti (IADC) Papežské gregoriánské univerzity, vystoupil při celodenním "dialogu", který ve čtvrtek ve španělském Madridu uspořádalo nakladatelství PPC.

Během své prezentace Zollner, který je také členem Papežské komise pro ochranu nezletilých, uvedl, že křesťané potřebují "otevřít naše oči, uši i ústa, pokud vidíme něco, co by mohlo být zneužíváním; všichni máme odpovědnost za to, abychom se formovali, informovali a nutili naše společenství k jednání".

"Lidé zasažení zneužíváním v církvi především chtějí, aby byli uznáni jako oběti a aby biskupové uznali, že byli zraněni a zneužiti členem společenství," řekl. "Duchovní uznání je zásadní, protože mnoho obětí se cítí zraněnými ve své víře, což ovlivňuje jejich vztah k Bohu a velmi kvůli tomu trpí."

Zollner také uvedl, že katolická církev má dvojitou odpovědnost: vůči společnosti i Bohu. Upozornil však, že "společnost má někdy tendenci zapomínat, že existují i jiné oblasti, ve kterých dochází ke zneužívání, a to nemluvím o rodinách, kde je ho velmi těžké rozpoznat, ve sportu, v cestovním ruchu, v kině, dokonce i v médiích".

"Církev musí udělat vše nezbytné a nejen to, k čemu je dotlačená," naléhá.

Co se týče Španělska, kde existují v současnosti dvě paralelní komise zabývající se obviněními ze zneužívání duchovními v minulosti, z nichž jedna byla schválena španělským kongresem a druhá iniciována biskupy, Zollner řekl, že "samozřejmě neexistujeme mimo politickou polarizaci a nemůžeme tuto realitu zcela opominout".

Přesto, pokud jde o vytyčení "strategie", nemůže být podle Zollnera založena na konfrontaci, protože by byla zásadně "v neprospěch obětí".

K roli médií při odhalování zneužívání řekl, že "přirozeně" existují zřídkaví nepřátelé církve, a dokonce i ti, kteří by ji chtěli zničit, "ale kritika médií bývá obvykle založena na faktech".

"Kdyby neexistovaly žádné případy zneužívání a kdyby se nic nezakrývalo, noviny by neměly o čem psát a nebyl by žádný skandál," řekl a zdůraznil: "Pokud vytváříme skandály a špatné zprávy, přiživujeme noviny, které pak chtějí útočit na církev. V tomto smyslu je prvním úkolem ukončit skandály a očistit to, co je očistit třeba."

Dále řekl, že "oběti ještě i dnes nacházejí zavřené dveře a je pro ně obtížné najít lidi, kteří by je vyposlechli a doprovázeli".

Jezuitský kněz řekl, že dodnes nachází oběti a pozůstalé, které církev úplně ignoruje.

Zollner použil jako příklad svátost smíření: Je třeba zpytovat svědomí, činit pokání, jasně vyznat hříchy a činit zadostiučinění. Co se týká zneužívání, zpytování svědomí jsou zprávy, které se zabývají zločiny a chováním instituce; pokání "musí být upřímné, ze srdce, a ne jen snadná slova"; a zadostiučinění /náprava/, což mnohdy může být prosté vyslechnutí přeživších a uznání zločinu, který byl na nich spáchán. "Mnozí touží často jen po tomto," uvedl.

"V sázce je autorita samotné církve, dokonce i papeže," protože se podle Zollnera "zneužití dotýká základů naší víry. Je to největší výzva, které čelíme."

Stejného kulatého stolu se účastnili také Fernando García Salmones, který byl sexuálně zneužíván ve škole klaretánských misionářů, a Hortensia Lópezová, která zažila zneužití moci coby bosá karmelitánka.

"Když se ohlédnu zpět, vidím to dítě, které bylo malou myškou, a stálo před obrovským supem," řekl García, kterého v roce 1975 v jeho 14 letech zneužil učitel náboženství.

"Přál bych si, aby církev přestala bojovat proti obětem a přešla k postoji naslouchání," řekl a dodal, že během procesu restorativní justice, kterým on a další přeživší prošli, jim klaretánští misionáři "naslouchali a věřili". 

V průběhu čtyř let do pokoje kněze vcházely denně tři děti a nikomu to podle něho nepřišlo divné.

"Možná bychom se na to měli podívat zblízka. Možná, že by člověk, který je povolán, aby ostatní formoval k morálce a lásce, neměl být kdokoli. Nebo možná nesmí být nucen k celibátu. Nejsem věřící a jako takový se vám vměšuji do víry, ale možná je celibát chybou, protože pak máme potlačeného člověka, který pečuje o děti," řekl, když promlouval k převážně katolickým posluchačům.

Také Lópezová se podělila o svůj životní příběh a uvedla, že prošla třemi různými komunitami, než v roce 2015, kdy jí bylo 41 let, zažila zlomový okamžik.

Prošla si zkušeností, kdy "nejste člověk, jste loutkou převorky", a ani při rozhovorech se třemi biskupy nenašla pomoc. Jeden z nich jí v podstatě řekl, že by měla "vydržet, dokud to jde, a až to nebude moct dál snášet, měla by odejít. A to jsem také udělala."

Představená komunity jí prý dokonce zakázala, aby svůj příběh sdělila papeži Františkovi v dopise, a když se pokusila poslat dopis pontifikovi prostřednictvím svého biskupa, ten jí řekl, že ho nepošle, protože "tento papež všem odpovídá a odpoví i vám a netušíte, jakou pak budete muset snášet od převorky odvetu". Právě tento biskup jí řekl, aby vydržela tolik, co bude moci, a pak odešla.

Nakonec byla donucena karmelitánky opustit, a když to udělala, poslala dopis vatikánské Kongregaci pro řeholníky. Odpověď kongregace zněla, že to, co se stalo, "není už v naší kompetenci, protože už nejste řeholnicí".

Když po dvaceti letech strávených u bosých karmelitánek odešla, "neuměla používat počítač, měla strach chodit po ulicích". Od církve se jí nedostalo žádné podpory, až teprve když napsala knihu, našla oporu v ostatních, kteří se nacházeli v podobné situaci.

"V klášteře jsem se léčila u terapeuta s depresí způsobenou špatným zacházením ze strany převorky," řekla. "Ale když jsem odešla, nikdo nepřevzal odpovědnost za to, co se mi stalo. Nedostala jsem žádnou finanční pomoc, abych mohla začít znovu, po životě darovaném církvi."

"Bylo mi 41 let, strávila jsem 20 let v klášteře, měla jsem deprese, bez kariéry, myslíte, že takový člověk najde práci? Církev musí převzít zodpovědnost za to, že řeholníci, kteří odcházejí, nemají vůbec nic," řekla.

"Nakrmte hladové, oblečte nahé," připomněla Lópezová. "Církev má instituce, které pomáhají všem: lidem, kteří opouštějí prostituci, alkoholikům, drogově závislým, ale ne věřícím. Proč? Je snad hříchem opustit řeholní život? Když církev káže a praktikuje milosrdenství s hříšníkem, copak člověk, který opustí řeholní život, si nezaslouží žádnou pomoc?"

Zdroj: https://cruxnow.com/church-in-europe/2022/06/abuse-expert-voice-of-jesus-speaks-through-victims

Foto: Rebecski – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62763772