Letošními Velikonočními svátky nás provede Barbora Ztracená, autorka knihy Já můžu žít, která letos vyjde v rámci nadace Bona. Její básně a komentáře v sobě zračí ohromné utrpení způsobené zneužíváním a zároveň přináší zlomky naděje.
Den na táboře
Pamatuješ, jak jsem u tebe ve stanu jednou
s pláčem večer usnula
a probudila se s pláčem
a brečela až do odpoledne?
Ježíš je pryč. Všechno nějak vybledlo a zbyla drásavá bolest beznaděje. Zbyly jen oči pro pláč. Ale každý pláč má jednou konec. Slzy v jeden moment přece jen dojdou a pak přijde ticho. To ticho, ve kterém lze zaslechnout hles jemný, tichý, který našeptává, že bude zase dobře.
