Následující slova pronesl biskup Artur Ważny při mši svaté zahajující putování zázračného obrazu Panny Marie Čenstochovské ve farnosti Nejsvětější Panny Marie Čenstochovské v Mostku. V této farnosti byl zatčen kněz za zneužívání nezletilých v letech 2008 až 2024 a za držení dětské pornografie. Hrozí mu až 30 let vězení.
Matko.
Matko s tváří poznamenanou jizvami, Jasnogórská Paní.
Klečím dnes před Tebou v hodině temnoty, která se rozprostřela nad tímto společenstvím.
Nepřináším Ti květiny, protože by zvadly v rukou, které se chvějí studem.
Přináším Ti slzy, jež nejsou jen voda, ale jsou pálící kyselinou vylitou na duši naší místní církve.
Maria, v posledních dnech světlo reflektorů a hlasitá slova mediálních zpráv znovu otevřela staré rány. Celé Polsko uslyšelo o hříchu, který na této půdě rostl léta. Vím, že tato slova, tyto obrazy v televizi a na internetu, bolí vás, kteří jste se zde shromáždili.
Že na sobě cítíte pohledy ostatních, pohledy plné obvinění nebo soucitu. Že se hanba pálící na tváři stala vaším každodenním chlebem.
Proto já, pastýř této diecéze, dnes stojím v čele tohoto průvodu pohoršení, studu, hněvu, vzteku a zloby, abych ochránil svůj Boží lid. A abych řekl:
To není vina ovcí, že se pastýř projevil jako vlk.
Nejdřív se však musím podívat do očí těm, kteří nejsou v lavicích, anebo těm, kteří v nich sedí schoulení bolestí či paralyzovaní strachem.
Obracím se k vám, děti, a dnes už dospělí, ukřivdění a zneužívaní.
K vám, jimž bylo ukradeno jaro života. K vám, jejichž nevinnost byla pošlapána botami lži a manipulací člověka, který nosil posvátný šat.
Papež František volal s bolestí, kterou také my dnes cítíme: „Slyším křik maličkých, kteří volají po spravedlnosti. (…) Tato zranění nebudou nikdy promlčena. Bolest obětí je bolestí Ježíše, který je v nich znovu křižovaný.“
Omlouvám se. To slovo mi vázne v hrdle, protože je příliš malé, než aby pojalo vaši tragédii. Omlouvám se za každou noc naplněnou nočními můrami. Za důvěru, která byla použitá jako zbraň proti vám. Za to, že církev, jež měla být archou záchrany, se pro vás stala pastí. Omlouvám se, že jsme byli léta hluší. Že ve jménu falešně chápaného dobra instituce jsme neviděli, že právě vy jste tou nejdůležitější institucí – živým Kristovým tělem. Svěřuji Ti, Maria, každou oběť. Jsi Matkou, která viděla smrt Syna. Vezmi je do náruče tak něžně, jak to dovedeš jen Ty. Tam, kde se člověk dopustil násilí, Ty přines balsám. Tam, kde jsme my selhali, buď přítomná Ty.
Nedovol, aby uvěřili, že jsou poskvrněni hříchem pachatele. Oni jsou bílí jako sníh.
To my se musíme umýt.
Obracím se k vám, rodinám zneužívaných.
K matkám a otcům, kteří jste nám důvěřovali, když jste nám svěřili své poklady, a nyní se cítíte zrazeni tím nejkrutějším způsobem. Váš hněv je svatý.
Váš smutek je modlitbou, která křičí do nebe.
Papež Benedikt XVI. vám psal s krvácejícím srdcem:
„Sdílím s vámi hrůzu a pocit zrady, jaký jste zažili, když jste se dověděli o těch hříšných zločinech … Uznávám vaši bolest plynoucí z toho, že vás církev tím nejtragičtějším způsobem zklamala.“
Matko Boží, svěřuji Ti tyto rodiny. Spoj to, co bylo rozerváno. Nedovol, aby nenávist a hněv k pachateli zničily lásku v jejich domovech.
Nakonec se obracím k vám, farníkům.
Na vás, kteří zde setrváváte navzdory mediální bouři, navzdory posměchu, který můžete slyšet v práci nebo ve škole. Vím, že se cítíte ztraceni. Že se ptáte: „Komu mám teď věřit?“ „Byla všechno lež?“ Slyším váš pláč, hlasitý nebo tichý. Máte pocit, jako by vám někdo zapálil dům.
Omlouvám se za tento skandál. Omlouvám se, že musíte nést kříž, který jste sami nevytesali.
Maria, svěřuji Ti toto farní společenství.
Stojí před Tebou na troskách své důvěry. Ale stojí.
Prosím Tě, Jasnogórská Paní, sejmi z nich plášť hanby. Kéž pochopí, že Jidášův hřích neničí Janovu věrnost. Že zde vysluhovaná Eucharistie byla a je Pravdou, dokonce i když ruce služebníka byly nehodné.
Utiš v nich hněv, který ničí, a zažehni touhu po pravdě, která osvobozuje.
Učiň, aby se tato farnost, očištěná ohněm zkoušky, stala společenstvím ze skla, průzračnou, čistou a bezpečnou. Zde, před Tvou tváří, Matko, slibuji:
Konec mlčení. Konec utajování. Konec s odsouváním zla z dohledu.
Benedikt XVI. nás přísně varoval: „Jak velká špína je v církvi, a právě mezi těmi, kteří jsou díky kněžství povinni zcela patřit Jemu.“
Slibuji, že budeme tuto špínu odstraňovat od kořene. Že budeme spolupracovat s justicí. Že bezpečí dítěte bude vždy důležitější než reputace biskupa či kněze.
Svěřuji Ti, Maria, nového faráře.
Shlédni na něj. Poslal jsem ho na – svého druhu – minové pole, poslal jsem ho do „údolí temnoty“, aby vedl Tvůj lid do země důvěry a pokoje.
Nedej mu nikdy zapomenout, že sem přichází sloužit, ne vládnout. Že má poklekat před utrpením. Dej mu sílu, aby neutekl před obtížnými otázkami.
Dej mu lásku, která vydrží odmítnutí a nedůvěru, dokud rány nevyléčí čas a milost. Kéž je pro tyto lidi pastýřem, který voní ovcemi, nikoli úřadem.
Matko naděje.
Světlo reflektorů zhasne. Kamery odjedou. Zůstaneme my, s naší bolestí a s Tvým Synem.
Ty víš, jak se vstává z mrtvých, protože jsi viděla a vidíš svého zmrtvýchvstalého Syna. Pomoz nám vstát. Možná ne dnes, možná ne zítra… ale pomoz nám uvěřit, že opět budeme společenstvím. Že tato církev, která je dnes domem smutku a rozhořčení, se znovu stane bezpečným domem života a smíchu.
Vezmi nás za ruku, Matko. Proveď nás tímto údolím temnoty…
Zdroj: https://wspolnotazezranionymi.pl/akt-skruchy-i-zawierzenia-zranionej-wspolnoty/
