„Odsuzování duchovního zneužívání bývá stále odsouváno do pozadí, za problém sexuálního zneužívání.“
Skupina více než 200 obětí duchovního zneužívání a jejich příbuzných žádá papeže Lva XIV., aby přijal konkrétní opatření k prevenci a řešení případů duchovního zneužívání v rámci církve.
V dopise ze 7. září, zveřejněném v deníku La Croix, skupina požádala papeže, aby v kanonickém právu jasně definoval duchovní zneužívání, zřídil nezávislé orgány pro přijímání oznámení o duchovním zneužívání a zajistil, aby nově příchozí členové v řeholních společenstvích absolvovali školení o svých právech a povinnostech.
Dopis byl napsán jménem 214 obětí nebo jejich rodinných příslušníků z 37 řeholních společenství ve Francii.
Mezi signatáři jsou uvedena tři jména – Bénédicte Nolet de Brauwere, bývalá sestra z Komunity Beránka; P. Gabriel Laguarigue de Survilliers, bývalý bratr z Kongregace sv. Jana; a Fabio Barbero, bývalý bratr z Mnišské rodiny Betléma, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Bruna.
Autoři dopisu poukazují na to, že papež Lev ve své encyklice Magnifica humanitas zmiňuje duchovní zneužívání jako první v seznamu různých forem zneužívání, které postihují Církev.
Uvádějí však, že „odhalování duchovního zneužívání bývá stále odsouváno do pozadí za sexuální zneužívání“ a utrpení spojené s duchovním zneužíváním je někdy bagatelizováno, protože postrádá viditelné rány, které často doprovázejí jiné formy zneužívání.
Oběti duchovního zneužívání, uvedli autoři, „jsou napadány v samém jádru své bytosti, v místě svého svědomí, svých nejvnitřnějších pocitů, svého hledání Boha, smyslu a pravdy. Mnozí z nás jsou svědky trvalého traumatu: ztráty víry, odchodu z církve, pocitu, že jsme byli manipulováni ve jménu Boha, psychického zhroucení, izolace, vnitřního zmatku, neschopnosti znovu důvěřovat, pocitu viny.“
Uvedli, že je povzbudila řada opatření, která francouzští biskupové přijali v případech, kdy bylo v řeholních společenstvích nahlášeno duchovní zneužívání – včetně apoštolských vizitací a kanonických vyšetřování, rozsáhlých reforem a zrušení některých společenství.
Přesto uvedli: „Některá společenství, někdy i po svém zrušení, pokračují ve své činnosti nekalými prostředky. Jiná se brání jakémukoli dotazování a zakazují přístup ke svým pravidlům života, která obsahují ustanovení výslovně odporující kanonickému právu.“
Autoři dopisu uvedli, že duchovní zneužívání může být obzvláště zákeřné, pokud k němu dochází v komunitách, které si udržují pozitivní veřejný obraz a vzbuzují důvěru u mladých lidí a rodin.
„Duchovní zneužívání, jak ho známe, je založeno na mechanismech, které jsou dnes dobře identifikovány: přivlastnění si vztahu s Bohem lidskou autoritou, zaměňování věrnosti Kristu s podřízením se osobě či instituci, vyvolávání pocitu viny v souvislosti s osobním rozlišováním a jakýmkoli kritickým odstupem, instrumentalizace pojmu poslušnosti, příkaz vzdát se vlastního myšlení a rozlišování a nátlak na svědomí,“ uvedli.
„Konkrétně se tato zneužívání projevují tehdy, když je pochybnost přirovnávána k duchovnímu selhání, když je utrpení vykládáno jako známka nedostatku víry či velkorysosti, nebo když se vnitřní svoboda stává podezřelou.“
Dodali, že ke zneužívání dochází také tehdy, když jsou povolání vystavena nepřiměřenému tlaku, když jsou vůdci idealizováni, když je podporován „kult tajemství“ a když je svoboda projevu potlačována ze strachu z poškození církve.
Autoři dopisu požádali papeže Lva, aby podnikl konkrétní kroky k prevenci duchovního zneužívání i k reakci na něj.
Zejména vyzvali k „právní a teologické definici duchovního zneužívání, která by jej výslovně uznávala jako násilí porušující svědomí, vnitřní svobodu a důstojnost osob stvořených k obrazu Božímu.“
Dále uvedli, že by měly být zřízeny nezávislé vyšetřovací orgány, „jejichž úkolem by bylo přijímat a vyslechnout výpovědi obětí bez systematického podezírání či diskvalifikace, vyhodnocovat nahlášené situace, rozpoznávat potenciální mechanismy duchovní manipulace a formulovat doporučení pro církevní autority, které je pověřily“.
Noví postulanti vstupující do řeholních společenství by měli být proškoleni ohledně svých práv a povinností, uvedli, a oznamovatelé by měli být chráněni, když se rozhodnou podat oznámení.
Řeholní společenství a kongregace by měly být povinny dodržovat církevní právo a v případě, že tak neučiní, měly by být uplatněny sankce, dodali.
„Obracíme se na vás, Svatý otče, s důvěrou a nadějí, přesvědčeni, že silné magisteriální prohlášení, navazující na výzvu iniciovanou organizací Magnifica Humanitas, by mohlo přispět k plnému uznání závažnosti duchovního zneužívání, k lepší ochraně věřících a k obnovení důvěry těch, kteří byli hluboce zraněni,“ uvedli autoři dopisu.
V posledních letech se ve Vatikánu několikrát objevily případy duchovního zneužívání, zejména v případě nechvalně známého bývalého jezuity otce Marka Rupnika.
Kanonické právo uznává duchovní zneužívání jako přitěžující okolnost u jiných konkrétních trestných činů, často sexuální povahy. Ozývají se však hlasy, aby bylo duchovní zneužívání uznáno jako samostatný trestný čin.
Vatikánská pracovní skupina se tímto tématem zabývá od konce roku 2024. V říjnu 2025 sdělil kardinál Victor Manuel Fernández papeži Lvovi, že skupina dosahuje pokroku.
Zavedení specifického trestného činu duchovního zneužívání do církevního práva je pro kardinála Fernándeze od jeho jmenování prefektem Dikasteria pro nauku víry v roce 2023 zvláštní prioritou od jeho jmenování prefektem Dikasteria pro nauku víry v roce 2023.
Při audienci u papeže Františka v roce 2024 předložil kardinál Fernández návrh týkající se „falešného mysticismu a duchovního zneužívání“, který vedl k vytvoření pracovní skupiny. Tento pojem je dikasteriem již uznáván „v rámci velmi specifického kontextu“, napsal kardinál v přípravném dokumentu.
„Konkrétně se jedná o otázky související se spiritualitou a údajnými nadpřirozenými jevy, které v současné době řeší Doktrinální sekce. Patří sem ‚problémy a chování související s disciplínou víry, jako jsou případy pseudomysticismu, údajných zjevení, vizí a poselství připisovaných nadpřirozenému původu…‘“
„V této souvislosti se pojmem ‚falešný mysticismus‘ rozumí duchovní přístupy, které narušují harmonii katolického chápání Boha a našeho vztahu k Pánu. Právě v tomto smyslu se tento výraz objevuje v magisteriu,“ napsal Fernández papeži Františkovi.
Kardinál však upozornil na problém, který by podle něj měl být řešen: „V kanonickém právu neexistuje žádný delikt klasifikovaný pod názvem ‚falešný mysticismus‘, i když kanonisté tento výraz občas používají způsobem, který úzce souvisí s trestnými činy zneužívání.“
Fernández poznamenal, že v nových normách pro posuzování údajných nadpřirozených událostí a jevů, které DDF vydalo v roce 2024, dikasterium uznalo, že „využívání údajných nadpřirozených zážitků nebo uznávaných mystických prvků jako prostředku či záminky k uplatňování kontroly nad lidmi nebo k páchání zneužívání je třeba považovat za čin zvláštní morální závažnosti.“
Vzhledem k tomu, že dikasterium uznává roli, kterou může duchovní zneužívání hrát v jiných formách zneužívání, a vzhledem ke stále podrobnější definici tohoto jevu, lze popsanou situaci nyní „posuzovat jako přitěžující okolnost, pokud se vyskytuje společně s trestnými činy“, uvedl kardinál.
„Zároveň je možné klasifikovat delikt ‚duchovního zneužívání‘, čímž se vyhneme příliš širokému a nejednoznačnému výrazu ‚falešný mysticismus‘.
Zdroj: https://www.pillarcatholic.com/p/french-victims-ask-pope-leo-to-take
