Otec Hans Zollner je považován za jednoho z předních odborníků katolické církve v boji proti zneužívání. V následujícím rozhovoru vedeném Rolandem Müllerem tento teolog a psycholog varuje před polevením v úsilí o prevenci a ochranu.
DOMRADIO.DE: Před šestnácti lety se na veřejnost dostal skandál týkající se zneužívání na berlínské Canisius College.To spustilo vlnu skandálů kolem zneužívání v katolické církvi v Německu. Jaká je situace německé církve dnes, po tolika letech řešení a prevence v oblasti zneužívání?
Otec Hans Zollner SJ (teolog, psycholog a expert na ochranu dětí): V německé církvi se za posledních 16 let mnoho změnilo. O tomto tématu hodně mluvíme a došlo k významnému pokroku, zejména v oblasti vyšetřování, která vedou různé komise, úřady či pověřené instituty. Ještě více se děje v oblasti preventivního vzdělávání a zdokonalování postupů. To vše je velmi pozitivní.
Na druhou stranu zůstává otázkou: Jak se to všechno vlastně uplatňuje v běžném každodenním životě církve, ve farních společenstvích, v církevních mateřských školkách a školách?
DOMRADIO.DE: Jak byste na to odpověděl?
Zollner: Musíme si položit otázku, zda toto úsilí vedlo ke změně mentality a ke zlepšení chování. Bojovali jsme proti zneužívání, protože na nás byl vyvíjen veřejný tlak, a teď, když tento tlak slábne, si myslíme, že jsme splnili svou povinnost?
Velkým nebezpečím pro církev v Německu i jinde je, že si lidé myslí, že už jsme udělali a řekli dost, takže otázka zneužívání je navždy vyřešena. Tak to samozřejmě není, pokud chceme jako církev následovat Ježíšův příklad.
DOMRADIO.DE: Dojde někdy církev do bodu, kdy se již nebude muset se zneužíváním potýkat?
Zollner: To se nestane, protože je základní lidskou skutečností, že zlo v nás i kolem nás nemůžeme jednoduše vymýtit. Ani se všemi školeními, všemi pokyny a všemi novými zákony nebude nikdy možné zcela zabránit zneužívání. Bylo by iluzí, a podle mého názoru nebezpečnou, myslet si, že jsme problém vyřešili a splnili svou povinnost.
V této souvislosti nepotřebujeme být neustále paranoidní nebo úzkostní, ale musíme prosadit udržitelné, a především systémové změny. Přemýšlení o vytváření bezpečných prostorů, vztahů a procesů musí být normální.
DOMRADIO.DE: Klerikalismus a zneužívání duchovní moci jsou dva přetrvávající problémy týkající se zneužívání v církvi. Je vůbec možné tyto dva faktory v církvi eliminovat?
Zollner: Samozřejmě se musíme mezi duchovními pastýři snažit o zvýšení citlivosti ohledně úskalí, která mohou nastat například při duchovním vedení – tedy když se lidé duchovnímu otevřou se všemi svými otázkami, vírou a pocity. Musí pochopit, že jsou povinni respektovat důstojnost a hranice těchto lidí. Duchovní doprovázející se nesmí řídit vlastními potřebami. Spíše je nutné, aby se zaměřili na to, aby ti, které vedou, mohli růst ve své víře a lidskosti.
Abychom tomu porozuměli, musíme se zabývat otázkou moci v církvi, konkrétně její rolí v exerciciích, duchovním vedení a v pastorační péči. Jako člen duchovenstva se nejen ztotožňuji s institucí církve, ale v konečném důsledku v jistém smyslu i s Bohem. Proto nesou duchovní doprovázející velkou odpovědnost za to, jak volí svá slova, jak strukturují setkání a jak nabízejí rady či vedení. Nesmí to být něco vnuceného, ale spíše nabízeného jako možnost.
DOMRADIO.DE: Jaký je názor papeže Lva XIV. na otázku zneužívání?
Zollner: Papež Lev se v posledních měsících setkal se dvěma významnými zástupci sdružení obětí: jednou byla mezinárodní skupina a druhou oběti z Belgie. S každou skupinou strávil tři hodiny. Poté jsem byl v kontaktu s oběma skupinami a obě potvrdily, že papež naslouchal s velkou pozorností a otevřeným srdcem.
Mají velkou naději, že papež podnikne nezbytné kroky k jejich další podpoře. Papež Lev XIV. to také zdůraznil ve dvou významných kontextech: jednou v září, když hovořil s novými biskupy, kteří byli v Římě na školení, a znovu nedávno na konci konzistoře začátkem ledna, kdy se v Římě sešli kardinálové.
DOMRADIO.DE: Co řekl papež kardinálům?
Zollner: Papež Lev zdůraznil tři body: Zaprvé, musíme důsledně vyšetřit všechna obvinění. Nic nelze zamést pod koberec ani postižené jednoduše odmítnout. Vše, co je třeba objasnit, musí být důkladně vyšetřeno. Zadruhé, že postižení mají právo na to, aby je církev, a především její pastýři, vyslechla a naslouchala jim. Musíme být s nimi na jejich cestě.
Zatřetí papež řekl, že musíme projevovat spravedlnost a milosrdenství jak vůči obětem, tak i vůči obviněným. Nejde o to přiklonit se na jednu nebo druhou stranu, ale zkoumat, co se skutečně stalo, a zvážit, jaké kroky je třeba učinit v zájmu spravedlnosti – se vší obtížností, která s tím souvisí, zjistit, co se skutečně stalo.
DOMRADIO.DE: Globální církev se často pohybuje různým tempem. Jsme v Německu nebo v Evropě v oblasti prevence zneužívání dále než v jiných částech světa?
Zollner: Samozřejmě v církvi probíhají změny v různých oblastech různou rychlostí. Je však poněkud obtížné říci, že jedna místní církev je dále, zatímco jiné zaostávají. V oblasti prevence a vyrovnání se s minulostí se totiž klade důraz na zcela odlišné aspekty. Proto je pro nás v Institutu antropologie na Gregoriánské univerzitě v Římě velmi důležité zjistit, jak je téma safeguardingu chápáno v různých zemích: v Malawi je možná definována trochu jinak než v Mexiku nebo ve Švédsku. Nebo také: Co znamená vyrovnat se s minulostí? Jakou roli v tom hrají soudní a státní orgány?
DOMRADIO.DE: Co tím myslíte?
Zollner: Konkrétně jde o to, do jaké míry se mohu v dané zemi spolehnout na policii nebo státní zástupce, pokud například v těchto orgánech hraje významnou roli korupce. Z pohledu globální církve je to velká výzva. Proto v červnu budeme pořádat velkou konferenci na téma jak funguje safeguarding napříč kulturami. Chceme prozkoumat, co je nezbytné pro spolupráci napříč kulturami s cílem zlepšit zacházení s oběťmi a předcházet zneužívání.
To se týká i zemí, které se domnívají, že mají v církvi pouze jednu jedinou kulturu. I v arcidiecézi Kolín nad Rýnem se v neděli konají bohoslužby pravděpodobně ve více než dvou desítkách různých jazyků. Tito věřící slyší, o čem v německé církvi mluvíme, když jde o safeguarding. Možná to ale nebudou schopni přeložit do svého jazyka, protože pro to třeba ani neexistují slova nebo převládají jiné koncepty a představy. Proto je dobré, že mluvíme se studenty našeho institutu, abychom zjistili, co je pro jejich kultury vhodné.
Kromě toho chceme prostřednictvím našeho nově koncipovaného e-learningového programu nabídnout fórum, kde mohou lidé zůstat v kontaktu. To je pro katolickou církev velmi důležité. Lidé si sice myslí, že církev je velmi úzce propojená komunita – což v určitých ohledech také platí. Ale pokud jde o vzájemnou podporu v našem úsilí o zpracování minulosti a o safeguarding, máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Rozhovor vedl Roland Müller.
Zdroj: https://www.domradio.de/artikel/kinderschutz-experte-fordert-normalisierung-von-praevention-kirche
