„Nikdo z odpovědných lidí v církvi nepochybuje, že reakce na zločin sexuálního zneužívání nezletilých musí být rozhodná a radikální,“ řekl PAP koordinátor pro ochranu dětí a mládeže KEP (Konference polských biskupů) o. Adam Żak. Dodal, že problém sexuálního zneužívání dětí se nedá vyřešit potichu.
PAP: Polská biskupská konference představila 9. června 2015 dva dokumenty obsahující pokyny pro prevenci a postupy v případech sexuálního zneužívání dětí a mládeže duchovními. Co se podařilo za těch 10 let zrealizovat?
O. Adam Żak: Velmi mnoho, ale prosím, neinterpretujte tuto lapidární odpověď jako fanfáry úspěchu, protože v této věci jsme a budeme na cestě – jednou rychleji, jednou pomaleji.
Před deseti lety, kdy se zrodily pokyny, jsme měli co dělat s rostoucím počtem odhalení, hlavně případů, ke kterým došlo před řadou let. Proto je v dokumentu mj. popsáno, jak je třeba přijmout oznámení zneužité osoby, jak musejí biskupové a vyšší řeholní představení vést první výslech, aby zjistili, zda je oznámení věrohodné.
V souladu s rozhodnutím Jana Pavla II. z r. 2001 byli církevní představení zavázáni oznámit nejtěžší zločiny Apoštolskému stolci, a k takovým zločinům patří sexuální zneužívání nezletilých. Proto dokument, o kterém hovoříme, podrobně popsal proceduru úvodního výslechu, aby tato povinnost biskupů a provinciálů předat do Vatikánu shromážděnou dokumentaci mohla být užitečná pro další kanonické jednání. Obsahoval rovněž doporučení, jak má vypadat přístup k lidem oznamujícím zneužívání během přijetí oznámení a vysvětloval principy spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Druhý dokument byl celý věnovaný prevenci.
Je třeba přiznat, že v té době jsme příliš neuměli tuto oblast řešit. Byla pro nás poněkud nová. V r. 2013 jsem byl jmenován koordinátorem Polské biskupské konference pro ochranu dětí a mládeže a velmi brzo jsem se přesvědčil, že v Polsku chyběli odborníci z různých oblastí, kteří by byli připraveni čelit těmto zločinným skutečnostem způsobem očekávaným Apoštolským stolcem.
Proto jedním z prvních úkolů, které byly před námi, byla příprava personálu, jenž by měl znalosti a dovednosti potřebné k přijetí a ohodnocení oznámení nebo k vedení vstupního výslechu. Bylo prostě třeba školit, školit, a ještě jednou školit.
PAP: Co pro Vás bylo největší výzvou?
O. Adam Żak: Problém byl v mentalitě. Nešlo o samo uznání, že sexuální zneužívání nezletilých je nemorální, protože o tom církev od počátku nepochybovala. Problém byl uznat rozsah tohoto jevu a porozumět jeho dopadům. Bylo nutné se naučit, jak si poradit se zločiny a jak vlastně na ně reagovat, abychom se vyhnuli nejen sekundární viktimizaci zneužitých, ale přispěli k tomu, aby znovu získali pocit důstojnosti a dosáhli uzdravení.
V Polsku byly znalosti o tomto tématu ještě v plenkách. Existovaly výzkumy vedené mj. Nadací Ničí dítě s její pionýrskou činností upozorňující na důsledky zneužívání, ale nebyl to uznaný společenský problém. Bylo rovněž třeba učit se od jiných církví, které čelily vlně odhalení dřív, např. ve Spojených státech nebo v Irsku.
Ač se vlna odhalení v té době týkala jen některých církví, papež Jan Pavel II. už si uvědomoval fakt, že problém je globální. Proto zavázal všechny episkopáty na celém světě k tomu, aby byl každý případ sexuálního zneužívání dětí oznámen Apoštolskému stolci. Týkalo se to také církví střední a východní Evropy, které se kvůli období komunismu nacházely v naprosto odlišném momentu dějin.
PAP: Jaké kroky byly učiněny na začátku?
O. Adam Żak: Biskupové a řeholní představení na moji žádost určili v každé diecézi delegáty, u kterých mohli zneužité osoby podat oznámení. Do konce r. 2014 trvala intenzivní školení těchto lidí, organizovaná Centrem ochrany dítěte.
V současnosti pracuje v celém Polsku kolem 80 delegátů, kromě toho jsou ve všech diecézích duchovní pro zneužité osoby a jejich rodiny, dále také kurátoři osob podezřelých, obviněných nebo odsouzených za tento zločin a lidé zodpovědní za prevenci. Dohromady je to skupina kolem 400 lidí. Tak to vypadá teď, ale abychom došli do tohoto bodu, bylo třeba překonat velmi mnoho odporu.
PAP: Co to bylo za odpor?
O. Adam Żak: Mnoho biskupů a představených bylo přesvědčeno, že v Polsku je rozsah problému menší než v anglosaském světě. Mnozí, nejen církevní představení, si mysleli, že to je anglosaský problém. Říkali: jak bude problém, budeme se tím zabývat. Mysleli, že bude možné ten problém vyřešit tiše, protože mluvit o tom nahlas bude považováno za přiznání k tomu, že ten problém máme.
Pro mě bylo od začátku zřejmé, že problém sexuálního zneužívání nezletilých se nedá vyřešit potichu. Proto jsem už v r. 2014 oznámil nutnost průzkumu v celém Polsku, aby se zjistilo, jaký je rozsah tohoto jevu. V r. 2015 jsem začal sbírat data ze všech diecézí. Šlo to velice neochotně a nakonec se tyto první rešerše nepodařilo ukončit včas.
PAP: Proč?
O. Adam Żak: Někteří biskupové se prostě nedali přesvědčit a nedodali mi žádná data. Nakonec se tyto první rešerše podařilo dokončit teprve v r. 2018.
Rok 2018 byl vůbec pro církev velmi těžký, zejména pro papeže Františka. Na začátku roku Australská královská komise pro sexuální zneužívání dětí publikovala otřesnou zprávu, která odhalila rozsah jevu sexuálního zneužívání nezletilých nejen v katolické církvi, ale ve všech institucích, v nichž z různých důvodů pobývaly děti, včetně institucí jiných vyznání a náboženství, ve střediscích vedených spolky a ve veřejných institucích v Austrálii.
Dále v témže roce 2018 byla v USA publikovaná zpráva zpracovaná Velkou porotou ve státě Pensylvánie, která na podkladě dokumentů ze šesti katolických diecézí tohoto státu odhalila způsob, jakým se řešily případy sexuálního zneužívání nezletilých v tamější katolické církvi. V r. 2018 došlo také k návštěvě papeže v Chile, během níž František – jak se ukázalo hned po skončení – byl chilským episkopátem uveden v omyl.
Všechny tyto události měly ozvěnu v celé církvi, i v Polsku, a způsobily, že také ti představení, kteří dříve nespolupracovali, pochopili, že není jiné cesty a zveřejnili svoji černou listinu. Díky tomu sekretariát Polské biskupské konference za účasti pallotinského Statistického institutu katolické církve (pol.: ISKK) dokončil ve všech diecézních a řeholních jurisdikcích sběr a doplnil rešerše zahájené v roce 2015. Zveřejnění této zprávy bylo svého druhu varováním a od té doby Statistický institut katolické církve publikuje své zprávy každý rok.
PAP: Jaký moment během těch deseti let byste označil jako přelomový?
O. Adam Żak: Asi nejdůležitější změna z tohoto prvního období bylo ustavení delegáta Polské biskupské konference pro ochranu nezletilých, kterým se stal polský primas arcibiskup Wojciech Polak. Díky tomuto rozhodnutí jsem přestal být tak osamocený v boji o vytvoření těchto struktur. Protože musím říct, že můj dřívější kontakt s Polskou biskupskou konferencí jako celkem nebyl systematický.
Ustanovení funkce delegáta episkopátu urychlilo změny. Od prvního okamžiku začaly pravidelné debaty na téma ochrany nezletilých a dalších zranitelných osob. Jedním z důsledků výše uvedených událostí v Austrálii, Pensylvánii a v Chile v r. 2018 bylo, že papež František svolal do Vatikánu v únoru 2019 tzv. summit, jehož hlavními účastníky byli předsedové všech biskupských konferencí celého světa.
Výsledky tohoto „summitu“ v podobě řady papežských rozhodnutí měly a mají velký vliv na církev v Polsku. Urychlily práce na strategii ochrany ve všech diecézích tak, aby každá diecéze měla svůj dokument popisující postup v případech sexuálního zneužívání nezletilých osob a zároveň prevenci. Byla to přelomová doba i v tom smyslu, že biskupové začali stále víc chápat, že problém je reálný a že je potřeba se jím zabývat naplno. A že právě toto od nich věřící očekávají.
PAP: Podle Vašeho názoru se ta změna mentality už uskutečnila?
O. Adam Żak: Určitě urychlila. V Polsku jsou samozřejmě stále laici i kněží, kteří mají zato, že problém sexuálního zneužívání v církvi neexistuje nebo je úplně marginální, a kteří vymýšlejí konspirační teorie. Stále se v tisku objevují články pod heslem „Sexuálním zneužíváním dětí do církve“. Ale v tuto chvíli nikdo ze zodpovědných lidí v církvi nepochybuje, že odpověď na tyto zločiny musí být rozhodná a radikální. Mlčení není možné.
Další velmi důležité rozhodnutí byl v r. 2019 vznik Nadace svatého Josefa a určení zdrojů jejího financování z ročních příspěvků kněží a biskupů. To mj. způsobilo, že činnost Centra ochrany dítěte konečně získala stabilní zdroj financování a mě to osvobodilo od povinnosti získávat prostředky pro jeho činnost od zahraničních nadací. Zároveň se vznikem Nadace svatého Josefa se začala systematicky rozvíjet konkrétní pomoc zneužitým v církvi. Tato pomoc roste. I prevence se může účinně profesionalizovat.
PAP: A jak to vypadá s pohnáním ke zodpovědnosti biskupů, kteří se dopustili zanedbání ve věcech tohoto typu, například neoznámili věc orgánům činným v trestním řízení nebo ji nepředali do Vatikánu?
O. Adam Żak: V r. 2016 papež František vydal motu proprio „Come una madre amorevole“. Úmysl byl takový, že v reakci na oznámení takové nedbalosti měl být papežem určený právník, jehož úkolem bylo provést výslech a informovat o výsledcích Apoštolský stolec.
Nakolik vím, tato procedura byla použitá jen několikrát. Rozsah nedbalosti biskupů byl mnohem větší, než se původně předpokládalo. Tehdy František po „summitu“ ve Vatikánu, věnovaném sexuálnímu zneužívání v r. 2019, vydal další motu prorio „Vos estis lux mundi“. V dokumentu papež jasně definoval systém oznámení a procedury v takových případech. A to se prostě začalo uskutečňovat.
PAP: Biskupové stále nezrealizovali slib vytvořit historickou komisi pro zkoumání případů sexuálního zneužívání v církvi. V červnu 2024 na tiskové konferenci po skončení plenárního zasedání PBK polský primas řekl, že práce na přípravě projektu komise jsou ukončeny. Minul rok, ale komise stále neexistuje. Proč ty průtahy?
O. Adam Żak: Účastním se prací skupiny, kterou biskupové zřídili za účelem vymezení úkolů a cílů této komise. Tyto práce jsou na velmi dobré odborné úrovni. Jejich výsledky jsou předmětem velice vážné debaty uvnitř Polské biskupské konference. Tato debata sama o sobě je velmi pozitivním faktem, ačkoli skutečně zpomalila přijetí konečného rozhodnutí.
Vznik této komise není jednoduchá věc. Zaprvé proto, že vůli k ní musí vyjádřit tři grémia: Polská biskupská konference, Konference vyšších představených mužských řeholí a Konference vyšších představených ženských řeholí. Tento proces začal – a začal poněkud bouřlivě. Byly různé hlasy, že je to ještě předčasné, byly spory, které veřejné mínění znalo. Zatím při 400. plenárním zasedání Polské biskupské konference v březnu ve Varšavě se biskupové vyslovili pro to, jaký charakter má komise mít, a to bylo schváleno a rozhodlo se, že se v pracích má pokračovat.
Skutečnost, že k takové otevřené diskusi došlo, považuji za velmi pozitivní. Protože to znamená, že si tu nikdo nekupuje zajíce v pytli a že ta komise bude mít pro svou práci silný mandát.
PAP: Kdy můžeme očekávat informaci o složení komise a zahájení prací?
O. Adam Żak: Dupání na plyn nepovažuji za vhodné. Je třeba, aby tato komise měla jasné zmocnění a jasné cíle, které budou přijaté všemi třemi grémii. Vyžaduje to trpělivost a čas. Chápu netrpělivost, ale v tak citlivé záležitosti je spěch špatným rádcem.
Polská církev stojí před dalším krokem, jenž budí mnoho obav. Jsem odpůrcem umělého prodlužování věcí, ale zároveň si myslím, že je třeba včas rozebrat všechny miny, které mohou vybuchnout po cestě a lidi zranit. Protože záležitost, o kterou jde, je záležitostí protrpěnou tisíci osob. Je protrpěná především poškozenými a jejich rodinami, ale protrpěná je také společenstvím církve.
