Spolek Někdo Ti uvěří přináší příběhy obětí sexuálního zneužívání. Jsme přesvědčeni, že je potřebné o jednotlivých případech mluvit, protože jen tak se naučíme předcházet dalším a pomáhat obětem. Vždy zvažujeme, jak mluvit a psát o těch nejtěžších věcech. Občas se v souvislosti s tím používá termín trigger warning. Prostě varování, že následující článek nebo video obsahuje téma, které může být pro někoho příliš těžké. Také to někdy používáme. Jenže samo o sobě varování nestačí. 

Sešly jsme se po dlouhé době s kamarádkou, u skleničky vína si povídáme o životě, dětech, práci, znáte to. Kamarádka pak začne vyprávět příběh své známé, dívky, která byla dlouho zneužívaná. Najednou se propadám do propasti. Nemůžu se pohnout, v hlavě mám úplné prázdno, nemůžu říct ani slovo a vlastně ani pořádně dýchat. Jen sedím jako v pasti. Kamarádka ještě chvíli mluví, než si všimne, že je něco jinak. Chvíli mlčíme obě, naštěstí na mě netlačí a nevyptává se. Vytušila, že příběh, který vypráví, mi připomněl něco z mého života. „Tak asi půjdeme spát, viď?“ ukončí celý večer. 

O pár let později vím, že to, co se mi ten večer stalo, se označuje termínem trigger. Nějaká událost v přítomnosti připomene oběti trauma, které utrpěla. A nejde jen o události – spouštěčem mohou být pachy, zvuky, to, co vidíme nebo slyšíme, příběh ve filmu. Vlastně cokoli, náš mozek je v tomhle dost nevyzpytatelný. Navíc každý člověk může reagovat trochu jinak.

Je normální, že se cítíme smutní, máme strach nebo je nám nepříjemné, když se mluví o něčem náročném a těžkém. Jenže triggers jsou ještě jiné, spouští disociativní procesy v mozku (mozek nás odřízne od situace, kterou prožíváme, ztratíme pojem o čase, prostoru, o sobě) anebo silně změní naše emoce (zesílí je nebo naopak úplně umrtví).

Být triggered není nic příjemného a nepomáhá to ani k uzdravení. Mozek v tomto stavu ohrožení není schopen učit se nové věci ani zpracovávat trauma, které se kdysi stalo. Je proto užitečné zjistit, co je naším spouštěčem a jen velmi zlehka našlapovat, pokud se blížíme k hranici. Pomáhá nebýt na to sám, dobrá terapie při zpracovávání traumatu uleví i v těchto obtížích. A když se stane, že se propadneme, pomáhá vědět, co bude dál. Může přijít velká únava, chuť se schovat nebo naopak potřeba s někým mluvit. 

Když vyprávíme těžké věci, je dobré mít na paměti, že tím někomu můžeme spustit podobnou reakci. Být na to citliví, ačkoli nikdy zcela nedokážeme podobným prožitkům zabránit. Všichni jsme zranění a všichni máme svá citlivá místa. Pomáhá vědět, co může pomoci, když někdo okolo nás spadne do propasti. 

A ještě jedna věc – spolek Někdo Ti uvěří přináší příběhy obětí sexuálního zneužívání. Jsme přesvědčeni, že je potřebné o jednotlivých případech mluvit, protože jen tak se naučíme předcházet dalším a pomáhat obětem. Vždy zvažujeme, jak mluvit a psát o těch nejtěžších věcech. Občas se v souvislosti s tím používá termín trigger warning. Prostě varování, že následující článek nebo video obsahuje téma, které může být pro někoho příliš těžké. Také to někdy používáme. Jenže samo o sobě varování nestačí. 

Pokud začnete vnímat, že se vám tyto věci dějí, přestaňte číst. K textu se můžete vrátit a postupně ho přečíst v malých dávkách. Nebo ho nemusíte číst vůbec. Jste normální, vaše reakce je normální. Reagujete tak, protože se vám staly věci, které se stát neměly. Nebojte se vyhledat pomoc. Buďte k sobě milosrdní a učte se poznávat a respektovat své síly a hranice toho, co můžete a co je pro vás únosné. Někdo jiný vaše hranice nerespektoval a nebyl citlivý. Máte možnost to u sebe změnit, protože víte, co se děje.

Naší činností chceme učit sebe i celou společnost citlivosti ke zraněním, učit se mluvit o jednotlivých případech tak, abychom nabízeli i řešení a nekončili v propasti beznaděje. Jen když postavíme dobrý systém prevence, přestane nakonec být trigger warning potřeba, protože lidé budou vědět jak o věcech mluvit a jak je číst. Některé studie ukazují, že právě bezpečný kontext je to, co je důležitější než varování.