Ester (smyšlené jméno), bývalá sekretářka matky představené Ivanky Hosta, vypráví o represích v komunitě Loyola a o mlčení, kterým jezuité a církev chránili Marko Rupnika.

Církevní autority, které dnes prohlašují, že jsou zarmouceny utrpením obětí, tvrdí, že o skutečnostech, které byly v průběhu let opakovaně oznamovány, nic nevědí. Zeď mlčení, kterou Ester poznala na vlastní kůži.

Nové svědectví zhoršuje postavení Rupnika, známého jezuitského teologa a umělce, blízkého papeži Františkovi, který stojí v centru skandálu kolem zneužívání řeholnic ve Slovinsku a Římě.

FEDERICA TOURN

29 prosince 2022 - 20:53

Po "Anně", která v Domani zveřejnila, jakému násilí byla vystavena, když byla řeholnicí v komunitě Loyola, vypráví Ester (fiktivní jméno), nyní šedesátiletá, v té době sekretářka matky představené Ivanky Hosta, o represích a mlčení, jimiž byl Rupnik chráněn jezuity a církví. Tedy těmi samými církevními autoritami, které dnes tvrdí, že jsou zarmouceny utrpením obětí a že o skutečnostech, které byly v průběhu let opakovaně ohlašovány, nevěděly.

Kdy jste vstoupila do komunity Loyola?

Byla jsem mezi prvními: v roce 1984 vzniklo v Lublani společenství čtyř sester. Z tohoto společenství byla o tři roky později založena Komunita. V roce 1988 nás už bylo dvacet: mně bylo tehdy 25 let a skládala jsem věčné sliby spolu s dalšími šesti sestrami, včetně představené Ivanky Hosta.

Jaký byl vztah mezi Markem Rupnikem, Ivankou Hosta a sestrami v komunitě?

Rupnik nám řekl, že Ivanka má charisma, ale neumí ho předat: jen on umí tento její dar interpretovat a předat nám sestrám. Tímto způsobem postavil zeď mezi Ivanku a ostatní sestry v komunitě, které se jí tak nemohly svěřovat. Otec Rupnik je k sobě připoutal a nedovolil upřímný vztah mezi Ivankou a ostatními sestrami. Postupně se to stalo stylem našich vztahů.

Jaký byl život ve slovinské komunitě?

Prvních pět let života v komunitě jsem prožívala s velkou radostí a myslela jsem si, že to tak mají i ostatní sestry. Vůbec jsem si neuvědomoval, jakým skrytým utrpením a zneužíváním některé z nich trpí. Vše se změnilo v roce 1989, kdy jsem byla po studiu teologie poslána do Říma, abych studovala kanonické právo a pracovala ve Vatikánském rozhlase. Něco se ve mě zlomilo. Myslela jsem si, že problém je v únavě nebo v novém prostředí s jinými zvyky, ale po letech jsem si uvědomila, že za počátek mé temnoty může otec Rupnik.

Jaké vzpomínky jste musela zpracovat?

Již v letech, kdy jsem žila v Mengeši ve Slovinsku, mi zakázal hluboké přátelství, které jsem měla s jednou ze sester s tím, že je to nezdravá závislost a projev sobectví; v Římě mi pak nařídil, abych s ní přerušila veškeré styky. Tato zkušenost změnila vzorec mých vztahů: v našich vztazích nebylo nic stabilního, už neexistovala žádná přátelství. Nejen to: otec Rupnik nás požádal, abychom napsali dopis našim rodičům a příbuzným a oznámili jim, že s nimi po dobu jednoho roku nebudeme udržovat žádné vztahy: žádné návštěvy, dopisy ani telefonáty. Já jsem speciálně měla napsat, že se obávám o jejich spásu, a vyjmenovat jejich nedostatky, které jsou příčinou těchto obav. Dopis se mi zdál příliš krutý, ale sestra, která ho musela "schválit", k němu přidala další, ještě hroznější věci. Musela jsem ten dopis poslat a stále v sobě nosím hořkou vzpomínku na bolest mých blízkých.

Kdy jste se dozvěděla o Rupnikově sexuálním zneužívání?

V roce 1993, když se objevily první zprávy pro matku generální představenou. "Anna" vyprávěla o tom, co se jí stalo s otcem Markem, a ještě předtím přijela za Ivankou do Říma druhá sestra, s níž měl Rupnik trojku. Od té doby za mnou přišly další, které Rupnik zneužil, a já jsem jim řekla, aby se obrátili na Ivanku, protože ona byla představená. Viděla jsem je plakat už léta, od roku 1985, ale teprve tehdy jsem pochopila důvod, který byl pro mě dříve nepředstavitelný.

Co se stalo, když se "Anna" rozhodla otevřeně nahlásit Rupnika církevním autoritám?

Rupnika z komunity vyloučil lublaňský arcibiskup Alojzij Šuštar. Vzpomínám si, že já sama jsem dostala pokyn odvézt všechny jeho obrazy do Centra Aletti v Římě. Zuřil.

Jak představená vysvětlila jeho odchod?

Shromáždila sestry a řekla jim, že Rupnik byl poslán pryč, protože si chtěl přisvojit charisma komunity a vydávat se za jejího zakladatele, ale my z rady, které jsme jí byly nejblíže, jsme znaly pravý důvod. Stejně tak biskup Šuštar a otec Lojze Bratina, tehdejší slovinský jezuitský provinciál. Já sama jsem otci Bratinovi všechno řekla, ale on mi odpověděl, že tomu nevěří.

Co se stalo pak?

Komunita začala fungovat jako skutečná sekta. Ivanka, myslím, že ze strachu, že by se zpráva o Rupnikově zneužívání mohla nějak dostat ven a ohrozit budoucnost komunity, mlčela a zaujala vůči nám naprosto represivní a panovačný postoj. Už jsme nesměly zdravit přátele otce Rupnika ani ty, kteří k němu chodili, už jsme si nemohly svobodně vybrat svého zpovědníka, a dokonce mu ani všechno říkat. Dokonce bylo zjišťováno, co jsme řekli při zpovědi a co nám zpovědník odpověděl. Duchovní vedení mohla poskytovat pouze sestra z komunity: buď sama představená nebo s jejím svolením jiná sestra. Obsah osobní modlitby musel být sdílen s ostatními a Ivanka si přisvojila právo posoudit, kdy je modlitba opravdová a kdy ne. Sestra, která se špatně modlila, musela často v kapli zůstávat tak dlouho, dokud se nepomodlila tak, jak Ivanka chtěla, jinak byla označena za osobu v krizi, a to bylo vždy považováno za provinění, za uzavření se vůči Bohu. Osobní svoboda byla téměř úplně zlikvidována. Kvůli této temné a hrozivé atmosféře se komunita zmenšila na polovinu: během několika let nás odešlo 19, jedna dokonce utekla oknem.

Reagovali na to jezuité nebo obecně církev?

Ne. Nikdo se nezajímal, alespoň ne oficiálně, o rozchod Ivanky Hosta a otce Rupnika a o následný rozpad komunity. V roce 1998 jsem se obrátila na jezuitskou kurii a znovu jsem vše řekla, tentokrát delegátovi pro mezinárodní domy v Římě, otci Franciscu J. Egañovi, ale opět se nic nestalo. Potom jsem léta žila s velkou bolestí a s žádnou sestrou jsem se nestýkala, až jsem před lockdownem potkala bývalou sestru, která mi řekla, že na komunitu bylo uvaleno nucené řízení.

Co jste dělala po odchodu z komunity Loyola?

Pracovala jsem už na katolické univerzitě v Římě. Když jsem odešla z komunity, šla Ivanka za mým nadřízeným a požádala ho, aby mě nahradil jinou sestrou: naštěstí to odmítl.

Jste v kontaktu se sestrami, které v současné době žijí v komunitě?

S několika. Mnohé z nich mají vážné fyzické a duševní problémy v důsledku psychického a duchovního násilí, kterému byly vystaveny. Některé berou léky, které je ničí: jednu jsem viděla na pohřbu a ani jsem ji nepoznala, jak byla poznamenaná účinkem léků. Nejprve Marko a pak Ivanka jim dokázali vzít i tu trochu sebevědomí, kterou měly.

Na podporu oznámení "Anny" jste loni v červnu napsala dopis o Rupnikově zneužívání adresovaný jezuitům a různým církevním osobnostem, od prefekta Dikasteria pro nauku víry Luise Ladaria Ferrera až po kardinála vikáře papeže pro římskou diecézi Angela De Donatise. Odpověděl někdo?

Ne. A že s mnoha z nich se znám osobně.

Slovinská biskupská konference dne 21. prosince uvedla, že cítí "bolest a zděšení" nad zneužíváním, které "zůstávalo tolik let neznámé". Je to tak?

Tehdy o tom věděli mnozí, od lublaňského biskupa přes jezuitského provinciála až po zakladatele Centra Aletti, teologa Tomáše Špidlíka. Ani dnes nemohou slovinští biskupové říci, že o tom nevěděli: "Anna" a já jsme poslaly dopisy ověřeným e-mailem také současnému lublaňskému arcibiskupovi Stanislavu Zoremu, slovinskému provinciálovi otci Miranu Žvanutovi a otci Milanu Žustovi, představenému domu Nejsvětější Trojice v Centro Aletti v Římě, který je zároveň představeným otce Rupnika. Nevěřili, že bychom zašly tak daleko, až k uveřejnění záležitosti, a říkali polopravdy, aby se z toho vyvlékli.

Slovinští biskupové i kardinál De Donatis nyní zneužití odsuzují, ale vyzývají k rozlišení mezi Rupnikovými hříchy a tím, co vyjádřil svým uměním. Co si o tom myslíte?

Umění je výrazem toho, co učí, odráží jeho osobnost. Nelze říci, že umění a služba jsou dvě různé věci, sám Rupnik vždy zdůrazňoval, že jde o dva úzce propojené prvky. Dokud církev nepochopí, že Rupnikovo zneužívání souvisí s jeho uměleckou činností, bude i nadále zlehčovat závažnost toho, co se stalo.

Zdroj: https://www.editorialedomani.it/fatti/marko-rupnik-abusi-accuse-gesuiti-vaticano-r6ynae49