V červenci 2025 přinesl francouzský deník La Croix rozsáhlou investigativní reportáž mapující duchovní zneužívání v trapistickém opatství Sept-Fons. Na ni následně navázal i článek s osobním svědectvím jednoho z mnichů této komunity a další diskuze.
Skutečnost, že je opatství Sept-Fons již několik let předmětem církevního vyšetřování, naznačuje, že nejde o ojedinělý incident ani nepodložené tvrzení, ale o závažný a komplexní případ, který církev bere vážně. Domníváme se proto, že zveřejnění překladu těchto článků je nejen relevantní, ale i přínosné pro šíření informovanosti o tématu duchovního zneužívání.
Deník La Croix (Bayard Presse), založený v roce 1883 augustiniány, patří k nejvýznamnějším placeným francouzským deníkům. Už více než 140 let přináší seriózní zpravodajství z domova i ze světa, a to s důrazem na křesťanské hodnoty, etiku a lidskou důstojnost.
Gonzague de Pontac
Publikováno 16. 7. 2025
Investigativní reportáž
Za prestižní fasádou trapistického opatství Sept-Fons, považovaného díky četným povoláním za vlajkovou loď francouzského mnišství, se již několik desetiletí skrývá sektářský proud, který církevní autority zřejmě nedokážou vymýtit. Naše reportáž odhaluje mechanismy tohoto duchovního zneužívání a důvody jeho přetrvávání.
„K tomuto kroku jsem přistoupil kvůli bezvýchodnosti celé situace.“ Dne 28. února dostala redakce La Croix tísnivě vyznívající email. Jeden mnich v něm promluvil o „zajetí“, v němž se podle něj octl jeho klášter, vzkvétající trapistická komunita Notre-Dame de Sept-Fons v diecézi Moulin založená ve 12. století. „V posledních letech“, pokračuje pisatel, „jsme vyzkoušeli všechny oficiální způsoby řešení: opata, otce imediáta, generálního opata, dikasteria, diecézního biskupa…“ Bylo to k ničemu.
„Nedávno Sept-Fons opustili čtyři bratři, další dva je budou brzy následovat,“ uvádí znepokojený mnich. „Všechno uvnitř zničili,“ dodává další, který se také chystá odejít. Vícero mnichů svědčí o šikaně, lžích, vměšování se do soukromí mnichů, rozšiřování pomluv týkajících se jejich mentálního zdraví či sexuální orientace, upřednostňování oblíbenců či o despotickém chování… Nezávislé zdroje poukazují na další závažné dysfunkce: zakazování o situaci mluvit „ve jménu poslušnosti“, porušování mlčenlivosti ohledně informací získaných při duchovním doprovázení, vnucování při výběru lékaře, především psychiatra.
„Je nezbytné zastavit mocenský systém, který se, jak se zdá, v Sept-Fons usadil natrvalo,“ prohlašuje bratr Vincent (jména některých mnichů byla změněna) – jeden z mnichů hluboce spjatých se svou komunitou, jenž navzdory obavám, které zakoušejí ti, kdo by chtěli promluvit, poskytl La Croix své svědectví.
„Systém bohužel funguje stále stejně“
Co se tedy skutečně odehrává v Sept-Fons? La Croix zjistil, že za zdánlivým mnišským pokojem se zřejmě skrývá „sektářský způsob fungování“ budovaný po mnoho desetiletí kolem jednoho člověka – Otce Mikuláše, civilním jménem Francise Hennequina. Tento proces probíhal za spoluúčasti podstatné části komunity, jejíž většinu ostatně formoval právě tento novicmistr. Tuto závažnou diagnózu později potvrdily i církevní autority – v roce 2022 ji ve svém oficiálním dopise popsalo Dikasterium pro společnosti zasvěceného života.
O tři roky později, navzdory opatřením zavedeným církevními autoritami (včetně přesunu hlavního viníka, který však komunitu v Sept-Fons nepřestal ovlivňovat), zůstává situace v klášteře prakticky nezměněná. „Církev vyvinula značné úsilí, aby komunitě pomohla projít reformou. Bohužel, zavedený systém funguje dál beze změn,“ potvrzuje bratr Vincent. Podle dalších svědectví dokonce jeden z vysokých představených řádu jednomu z mnichů přiznal, že je bezmocný a čeká „až to vyjde v médiích“.
Tato zjištění dobře ilustrují rozšířený, byť dosud nedostatečně pochopený fenomén duchovního zneužívání v církevním prostředí. To může být stejně škodlivé jako sexuální zneužívání, je však mimořádně obtížné ho rozpoznat a vymýtit. V tomto případě se vynořují dvě úzce spjaté otázky: Jak se mohlo stát, že se tento proslulý klášter dostal do područí zneužívání? A proč s tím církev navzdory veškerému úsilí nedokáže skoncovat?
Nahlédněme do nedávné historie. Dne 6. srpna 2022 zvolilo osmdesát mnichů v klášteře Sept-Fons nového opata, který po dvaačtyřiceti letech vystřídal Doma Patricka Olive (viz přehled hlavních aktérů v dodatku článku). Jeden kandidát byl považován za favorita, nakonec však těsnou většinou zvítězil jiný mnich. Krátce po volbě však začali někteří bratři upozorňovat na nátlak, který na ně během hlasování vyvíjely různé autority. Na základě podezření na neregulérní průběh byla volba nakonec zneplatněna.
O dva měsíce později obdrželo opatství velmi ostrý dopis od vatikánského Dikasteria pro společnosti zasvěceného života. Upozorňovalo se v něm na „hluboké dysfunkce“, které během apoštolské vizitace před dvěma lety nebyly odhaleny. Co vedlo k tak náhlému obratu? Přestože první znepokojivé signály se objevovaly už od roku 2000, podle informací, které získal deník La Croix, to byla právě volba opata v roce 2022, která umožnila významné části komunity konečně promluvit. Dikasterium se poté začalo vyjadřovat výrazně příkřeji.
Dopis z Říma zapůsobil jako bomba. Po úvodních komplimentech o „pokladu Sept-Fons“, popisuje dysfunkční prostředí: „pokrytectví“, „infantilizace“, „klima strachu a umlčování“. Tyto jevy se podle dopisu soustředily kolem Otce Mikuláše – novicmistra a po čtyři desetiletí všemocné pravé ruky Doma Patricka.
„Byli jsme elita“
Otec Mikuláš je obviňován z „habituálního lhaní“, „slovních agresí“, „výhrůžek“, „vtíravých dotazů“ či „zneužívání informací získaných ve foru internu“. K tomu přistupují i další, „méně závažná“, leč u člena řádu kladoucího důraz na silentium, pokoru a strohost, překvapivá obvinění: „neustálé mluvení kdekoliv“, „hrubosti“, „nadměrné rozdávání dárků a jídla vybraným osobám“, „porušování komunitních pravidel“, nebo dokonce „vysmívání se biskupovi předsedajícímu mši svaté“. Všechny tyto projevy mají k mnišským ideálům, který Sept-Fons dlouhodobě hlásá, velmi daleko.
V roce 2018 byl Otec Mikuláš dokonce exkomunikován za porušení zpovědního tajemství. Poté, co písemně požádal o odpuštění, a také po intenzivním lobbingu ze strany komunity, která má podle našich zdrojů kontakty ve Vatikánu, mu byl tento církevní trest následně zrušen. To mu však nijak nebránilo v tom, aby ve svém chování pokračoval, jak „s rozhořčením“ poznamenává samotné Dikasterium.
Přestože dopis z Říma popisuje Otce Mikuláše – navzdory všem výhradám – jako „plodnou a charismatickou osobnost“, jeho závěry jsou jednoznačné: „Otec Mikuláš se postupně s klášterem Sept-Fons ztotožnil“ a fakticky se stal jeho „vlastníkem“, což se dělo „nepochybně za spoluúčasti jeho okolí“. Podle informací, které získal deník La Croix, dnes tito jeho nejbližší spolupracovníci zastávají klíčové odpovědné role v klášteře.
Tato odhalení jsou o to překvapivější, že klášter Sept-Fons byl až dosud v rámci francouzského mnišského prostředí považován za výjimku. Koncem 70. let čelil klášter stejnému útlumu jako celý cisterciácký řád, za vedení Doma Patricka však zažil pozoruhodný rozmach – přilákal nečekaně mnoho nových povolání a založil několik komunit v zahraničí.
„Jako novicové jsme byli vedeni k přesvědčení, že v Sept-Fons jsme opravdoví mniši, zatímco jinde vládne úpadek,“ píše bývalý člen opatské rady v důvěrném dokumentu interně šířeném po zmařené volbě, který má La Croix k dispozici. „To slovo sice nikdy nebylo vysloveno, ale byli jsme elita.“
Mnich dále popisuje všeobecnou „nedůvěru“ a pocit, že nás nikdo nechápe, ostatní na nás „žárlí“, nebo že jsme dokonce v církvi „pronásledováni“. To vše jsou příznaky typické pro dysfunkční komunity, které podrobně analyzuje Dom Dysmas de Lassus ve své knize Risques et dérives de la vie religieuse (Cerf, 2020). „Sektářské tendence začínají ve chvíli, kdy se komunita začne považovat za nadřazenou všem ostatním,“ čteme v této klíčové publikaci.
Podle běžně přijímaného výkladu spočívala zdánlivá success story Sept-Fons především v osobnosti Otce Jeronýma Kiefera (1907–1985), nenápadného a příkladného mnicha, který měl být v období pro církev neklidném nositelem jakéhosi autentického mnišství. Podle Otce Mikuláše šlo o „skutečného mnicha“, a právě on je dodnes označován za jeho „prvního učedníka“. Tím druhým byl Dom Patrick.
Mechanismy zneužívání
Podle socioložky Danièle Hervieu-Léger, která klášteru věnovala jednu ze svých studií (Le Temps des moines, PUF), představuje Sept-Fons „ukázkový případ“: dva muži obdaření charismatem zakladatelů a legitimizovaní aurou Otce Jeronýma byli po čtyři desetiletí v Sept-Fons na vedoucích pozicích a postupně vybudovali „všeobjímající mocenský systém“.
Gérard, který byl postulantem před dvaceti lety, se La Croix svěřil, že zažil něco, co označuje za „špinavou hru“. Otec Mikuláš ho střídavě chválil a ponižoval, někdy i veřejně, a on nacházel útočiště u Doma Patricka, „který mě utěšoval a zpovídal“. Pak ale pochopil, že tihle dva si říkají všechno. „Diskrétnost byla mezi představenými pravidlem,“ hájí se bývalý opat a popisuje vztahy s Otcem Mikulášem jako „vztahy založené na důvěře, ale zároveň na velké vzájemné nezávislosti.“
Jiný bývalý postulant, Clément, vzpomíná, jak se mu Otec Mikuláš posmíval přímo během modlitby: „To je ale komedie!“ A poté na něj pro změnu zakřičel: „Samozřejmě že máte povolání!“ „Doslova jsem se dusil,“ říká. Bylo to o to tíživější, že v Sept-Fons není klauzura jen symbolickou hranicí, ale skutečnou zdí vysokou několik metrů.
Clément, kterého tehdy duchovně doprovázel „mírný a chápavý, téměř andělský“ mnich, si brzy uvědomil, že tento mnich předává Otci Mikulášovi obsah jejich rozhovorů „do nejmenších detailů“. Právě tento mnich je dnes novým novicmistrem kláštera.
Odkud pramení tak hluboká mocenská dominance Otce Mikuláše? Souvisí to s jeho výjimečnou rolí: byl novicmistrem, neboli „père maître“, zodpovědným za formaci mladých mnichů. Tím, že novicmistr spojuje roli formátora i duchovního doprovázejícího (tedy forum externum i internum), má podle analýzy Doma Dysmase (Risques et dérives de la vie religieuse) mimořádný vliv – právě proto by tento status měl zůstat výjimečnou, přísně časově omezenou rolí. Jinak hrozí její zneužití a vážné excesy.
V Sept-Fons však tomu bylo naopak. Podle svědectví bratra Éloiho se Otec Mikuláš dokonce chlubil tím, že celou komunitu proměnil v „trvalý noviciát“. Díky mimořádné schopnosti vytvářet vztahy – a vrozenému hereckému talentu „jako Louis de Funès!“ – si už od začátku jejich mnišského života budoval s bratry silné emoční vazby, které dále posiloval častými každodenními setkáními, až u mnohých z nich vytvořil závislost, jež dalece přesahovala období noviciátu.
„I dnes máme ještě hodně bratrů, kteří do kláštera vstoupili s úmyslem žít pod Božím pohledem, ale nakonec žijí pod pohledem Otce Mikuláše,“ čteme ve svědectví již citovaného člena opatské rady. Jednomu z bratrů tak Otec Mikuláš řekl: „Kvalita tvého sjednocení s Bohem závisí na tvém vztahu se mnou,“ a tajemně dodal: „Na příštích třicet let bys na to neměl zapomínat.“ Dotyčný bratr přitom uznává pedagogické schopnosti Otce Mikuláše. „Jeho lístky“ – tak se říkalo krátkým vzkazům sloužícím ke komunikaci bez porušení ticha – „byly téměř dokonalé, kdyby v nich nebyla přítomna tato téměř vyřčená snaha (nahradit Boha, pozn. red.),“ dodává.
„Otec Mikuláš je šikanoval“
„To, aby mu novicové odhalovali své nitro, Otec Mikuláš někdy vyžadoval – včetně toho, co se týkalo sexuality,“ uvádí jeden z mnichů, přičemž dodává, že neváhal později to, co mu důvěrně svěřili, obrátit proti nim. „Díky svým psychologickým dovednostem,“ pokračuje, „dokázal Otec Mikuláš mistrně míchat pravdu se lží, aby bratry znevěrohodnil.“
Podle bratra Éloiho tehdejší převor viděl, jak „někteří bratři přicházeli celí roztřesení, protože je Otec Mikuláš šikanoval“. Když některý z mnichů projevil přílišnou samostatnost nebo se postavil proti němu, snažil se ho Otec Mikuláš buď „umlčet, nebo odstranit“. Někteří nakonec klášter Sept-Fons opustili – někdy i po desítkách let řeholního života. „To pak o nich Otec Mikuláš prohlašoval, že jsou blázni…“
Otec Mikuláš, s nímž se La Croix setkal během jeho nedávného pobytu v Paříži, tato obvinění zcela odmítá. „Nikdy jsem záměrně neusiloval o to, abych bratry ovládal, ponižoval nebo zraňoval. Je mi opravdu líto, jestli to někdo mohl takto vnímat,“ zdůrazňuje osmasedmdesátiletý mnich, který zároveň ujišťuje, že jeho exkomunikace byla „velmi rychle zrušena“.
„Abychom situaci mohli správně posoudit,“ dodává Dom Patrick, „nesmíme ji vnímat pouze prizmatem několika bratří v nesnázích – které je samozřejmě třeba respektovat – ale je třeba brát v potaz i komunitu, která je dnes mladá, aktivní a tvoří ji mnoho vynikajících bratrů schopných převzít odpovědnost a spokojených s místem, kde žijí. I oni si zaslouží respekt.“
„Rozhodně nemám v úmyslu se vměšovat do dění v Sept-Fons“
Kam se posunula reforma opatství tři roky po zásahu Dikasteria? Dne 23. srpna 2024 byl do čela kláštera zvolen nový opat, Dom Thomas Getti. Jde o téhož mnicha, který těsně zvítězil ve volbě, jež v roce 2022 vyvolala podezření z manipulace.
„Situace se výrazně zhoršila. Bratři jsou na tom dnes špatně,“ varuje bratr Vincent. Někteří mniši dál dosvědčují závažné dysfunkce, které se nápadně podobají těm, jaké praktikoval Otec Mikuláš. Když na ně však upozorní představené, dočkají se buď mlčení, nebo stále stejné výtky: „chybí Vám rozlišování.“
„Všichni, kdo dnes v Sept-Fons zastávají vedoucí pozice, patří k okruhu blízkých Otce Mikuláše – a za nitky stále tahá on,“ poznamenává bratr Alban. Formálně byl sice přesunut do kláštera v Latrounu (Izrael), avšak do Sept-Fons se pravidelně vrací. Na počátku roku 2025 zde v rámci rekonvalescence strávil dva měsíce a znovu přijel v dubnu. Když je přítomen, mniši – včetně noviců – za ním přicházejí takřka jeden za druhým. Jeden z jeho věrných předává jeho „lístky“, organizuje jeho schůzky a některým dokonce obstaral smartphony, aby mohli mít duchovní doprovázení u Otce Mikuláše na dálku.
Když Otec Mikuláš odpovídá na otázky ohledně svého údajného vlivu, brání se: „Nemám žádnou chuť ani úmysl se nadále vměšovat do toho, co se v Sept-Fons děje.“ „Mé vztahy se všemi bratry jsou vedeny v duchu souladu, poslušnosti a transparentnosti vůči cisterciáckému řádu – a jsou prosté a zcela normální,“ dodává.
„Jsem všechno, jen ne lhostejný k rozladění, které někteří bratři vyjadřují,“ reaguje Dom Thomas, současný opat, se kterým se La Croix rovněž setkal přímo v Sept-Fons. Dom Thomas ujišťuje, že „(jeho) dveře jsou jim vždy otevřené“ a že stížnosti byly „řešeny prostřednictvím množství kompetentních autorit“, přičemž poukazuje na „razantní opatření“, která byla přijata k nápravě, včetně nedávného jmenování nezávislé komise. „Naprostá většina bratří je v Sept-Fons velmi šťastná,“ zdůrazňuje.
Obava, aby se všechno nezhroutilo…
Jak je možné, že vyšetřování vedené Dikasteriem zůstalo prakticky bez účinku – a to i přes (relativní) odsunutí Otce Mikuláše? První náznak vysvětlení se nachází přímo v samotném dopise Dikasteria. Na doporučení Doma Naulta, hlavního apoštolského asistenta, se Řím rozhodl pro strategii mírnosti. Předpokládal, že je třeba „důvěřovat komunitě“ a že samotná diagnóza a stanovená omezení budou stačit k vyvolání ozdraveného šoku. Dikasterium proto nepovažovalo za nutné uzavřít noviciát ani odvolat klíčové bratry zodpovědné za vzniklou situaci – ačkoli právě taková opatření se v podobných případech obvykle očekávají.
Jenže takový postoj svědčí o nepochopení toho, jak funguje systematické zneužívání moci. To může zakořenit natolik, že se z něj stane celý systém, v němž je každý buď „obětí“, „spolupachatelem“, nebo – jak to často bývá – obojím zároveň. „Někdy trvalo zneužívání tak dlouho, až se proměnilo ve skutečný způsob života,“ potvrzuje odborník na sektářské tendence v církvi, který je dobře obeznámen i se situací v Sept-Fons. Dom Nault, oslovený deníkem La Croix, se k věci odmítl vyjádřit.
„Když autorita funguje patologicky, (…) její nástupci, kteří nikdy nezažili nic jiného, budou jednat stejně,“ píše Dom Dysmas, aby vysvětlil, proč se nezdravé mocenské mechanismy v dysfunkčních komunitách dál udržují. Jakou skutečnou reformu mohlo tedy Dikasterium očekávat od bratří, u nichž otevřeně poukazovalo na „záhadnou slepotu“, „umíněnost“ a tendenci „ospravedlňovat i to, co ospravedlnit nelze“?
Někteří představitelé řádu prý také chtěli opatství šetřit, protože stále rekrutuje mnoho povolání, a obávali se, že se všechno zhroutí, kdyby současné vedení odešlo.
Další vysvětlení neúspěchu reformy spočívá v osobě, kterou Dikasterium pověřilo vedením přechodného období: Dom Guillaume Jedrzejczak, doktor teologie a emeritní opat kláštera Mont-des-Cats. Podle bratra Albana udělal vše pro to, aby rehabilitoval Doma Patricka a Otce Mikuláše a vše „zametl pod koberec“.
Dom Guillaume: změna kurzu
Dom Guillaume, který do Sept-Fons přišel v roce 2023, nikdy neskrýval svůj a priori pozitivní postoj k Domu Patrickovi, kterému je podle všeho zavázán. Právě Dom Patrick mu pomohl v době, kdy předčasně rezignoval na funkci opata v Mont-des-Cats. Především hned na začátku odložil obsáhlou dokumentaci, kterou během vizitace shromáždili apoštolští asistenti, a rozhodl se spoléhat výhradně na vlastní úsudek.
Jeho analýza – jednostránkový text z konce roku 2023, který redakce La Croix získala – zcela popírá pohled Dikasteria: nenajdeme v ní ani zmínku o „velmi závažném“ chování Otce Mikuláše, o spoluvině bratří ve vedoucích pozicích, ani o dříve identifikovaných dysfunkcích.
Podle Doma Guillauma není pochyb, že v Sept-Fons jde především o „touhu jít stále dál“ ve službě Bohu. Méně schopní bratři však podle něj kvůli tomu zůstávají na okraji a reagují frustrací a zatrpklostí. Tento výklad, který přesouvá vinu na část komunity, překvapil dokonce i některé bratry blízké Otci Mikulášovi. Jiní v tom však rozpoznali dobře známý vzorec hluboce zakořeněný v kultuře Sept-Fons: ti, kdo se odvážili ozvat, bývali často označováni za „křehké“, a následně marginalizováni.
Dom Guillaume, se kterým se žurnalisté La Croix setkali, tvrdí, že „naslouchal všem bratřím“, aby mohl vytvořit svou vlastní analýzu, a že nezaznamenal žádné z dysfunkcí, na které poukazoval dopis z Říma. „Byl jsem jmenován Dikasteriem na základě návrhu apoštolských asistentů, kteří komunitu doprovázeli po řadu let a usoudili, že jejich práce je u konce. Moje mise byla omezena na to dovést komunitu k volbě nového opata,“ zdůrazňuje. Pokud k nějakému protiprávnímu jednání došlo, pak je podle něj věcí soudů, aby to posoudily – a „pokud byly právní cesty využity a nic se nestalo, pak je to nejspíš proto, že nebylo co řešit“. Z jiných zdrojů se mezitím La Croix dozvěděl, že by se měl Dom Guillaume brzy do opatství natrvalo přestěhovat. „Zatím ne,“ reagoval na tuto informaci stručně sám zainteresovaný.
Vliv Otce Mikuláše je v Sept-Fons patrný dokonce i během společných modliteb. V kapitulní síni stojí majestátní socha Panny Marie, reprodukce Notre-Dame-de-Bonsecours (z Nancy, odkud pochází Otec Mikuláš). Sochu o údajné hodnotě 15 000 € daroval Otci Mikulášovi Otec Patrick. Během některých večerů se u ní komunita schází k modlitbě růžence vkleče. Pod širokým pláštěm Panny Marie je lidstvo znázorněno drobnými soškami, z nichž tři byly přetvořeny podle konkrétních osob: první má podobu Otce Jeronýma (duchovního mistra a původce obnovy kláštera), druhá bratra Théofana (mladého mnicha, který „zemřel v pověsti svatosti“) a třetí… Otce Mikuláše.
DODATKY
I. HLAVNÍ AKTÉŘI
Otec Mikuláš. Vstoupil do Sept-Fons v roce 1969 a je uváděn jako „první žák“ Otce Jeronýma, duchovní autority opatství. Dom Patrick ho jmenoval novicmistrem a tuto funkci vykonával zhruba čtyřicet let. Všechny shromážděné výpovědi ho označují za „ústřední postavu“ mocenského zneužívání v Sept-Fons, což on sám zcela popírá. Dnes je mu 78 let, žije v klášteře Latroun (Izrael), ale prý si v Sept-Fons stále udržuje vliv.
Dom Patrick Olive. Do Sept-Fons vstoupil v roce 1969, stejně jako Otec Mikuláš, a je dalším „duchovním synem“ Otce Jeronýma. V roce 1980 byl zvolen opatem a tuto funkci zastával až do své rezignace v roce 2022. V současnosti žije v Latrounu.
Dom Thomas Getti. Do Sept-Fons vstoupil v roce 1991 a 23. srpna 2024 byl zvolen opatem na šestileté období. Již při volbě v roce 2022 získal většinu hlasů, tehdy se však objevilo podezření z manipulace.
Dom Guillaume Jedrzejczak. Současný předseda asociace Fondation des monastères, byl v letech 1997–2009 opatem Mont-des-Cats (dalšího trapistického kláštera). V lednu 2023 byl jmenován Římem dočasným představeným (superior ad nutum) Sept-Fons a zajišťoval vedení kláštera až do zvolení Doma Thomase.
Dom Jean-Charles Nault. Od roku 2009 opat benediktinského opatství Saint-Wandrille. V letech 2019–2020 byl Římem stanoven apoštolským vizitátorem Sept-Fons (společně s Domem Cesarem Fallettim a Domem Erikem Vardenem, dvěma trapistickými opaty). Následně byl jmenován apoštolským asistentem a dohlížel na volbu v roce 2022. Podle našich zdrojů postupně pochopil závažnost dysfunkcí v Sept-Fons.
II. SEPT-FONS: SILNÝ VLIV A VELKÁ TRADICE
Opatství Sept-Fons, založené v roce 1132, patří k cisterciáckému řádu přísné observance (tzv. trapisté), který vznikl v 17. století jako reforma cisterciáckého řádu, odnože benediktinů.
Po znovuobnovení v roce 1845 (mniši byli vyhnání během francouzské revoluce) zažilo opatství v 19. a 20. století velký rozmach – a jeho vliv trvá dodnes. Založilo řadu nových komunit, včetně opatství Nový Dvůr v České republice. V současnosti v Sept-Fons žije zhruba šedesát mnichů.
Trapisté jsou kontemplativním řádem, který se řídí Řeholí svatého Benedikta. Jejich spiritualita se vyznačuje strohostí a hledáním rovnováhy mezi modlitbou (liturgie hodin, lectio divina, mlčení…), bratrským životem a manuální prací.
Zdroj: ENQUÊTE. À l’abbaye de Sept-Fons, la réforme impossible d’un monastère sous emprise
